Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)

Spisová značka

II. ÚS 541/02

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 8. 10. 2002Zpravodaj: Procházka AntonínTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2002:2.US.541.02
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FONapadený akt: rozhodnutí soudu rozhodnutí souduPodání: 8. 8. 2002Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /rovnost účastníků řízení, rovnost „zbraní“

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (4) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Odůvodnění

Ústavní stížností Ústavnímu soudu doručenou dne 8. 8. 2002, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Okresního soudu Brno - venkov ze dne 18. 11. 1997, sp. zn. 4 C 1064/93-101, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 13. 1. 1998, č. j. 4 C 1064/93-106, a opravného usnesení ze dne 8. 1. 2001, č. j. 1064/93-119, jakož i rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 21 Co 126/2001, a to pro porušení čl. 11. odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a dále čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Ústavní soud shledal, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny zákonné formální náležitosti, a že proto nic nebrání v projednání a rozhodnutí věci samé.

Napadeným rozsudkem ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 21 Co 126/2001, Krajský soud v Brně potvrdil rozsudek Okresního soudu Brno - venkov ze dne 18. 11. 1997, sp. zn. 4 C 1064/93-101, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 13. 1. 1998, č. j. 4 C 1064/93-106, a opravného usnesení ze dne 8. 1. 2001, č. j. 1064/93-119, kterým soud prvního stupně vyhověl žalobě a zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitosti nacházející se v k. ú. [k.ú.] v obci K., zapsané u Katastrálního úřadu Brno-venkov na LV č. [LV] tak, že v závislosti na výši spoluvlastnického podílu přikázal prvé žalobkyni do výlučného vlastnictví parcelu č. [parcela] o výměře 2063 m2, do výlučného vlastnictví žalobce parcelu č. [parcela] o výměře 1031 m2 a do výlučného vlastnictví žalovaného ( v řízení před Ústavním soudem stěžovatele) parcelu č. [parcela] o výměře 1031 m2, všechno parcely, jak byly vyznačeny na geometrickém plánu č. 320 -226/96 ze dne 2. 12. 1996. Dále soud prvního stupně zavázal žalovaného nahradit prvé žalobkyni náklady řízeni.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že soudy obou stupňů nerespektovaly základní zásady občanského soudního řízení, když nespravedlivě a nezákonně rozhodly o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků, aniž náležitě dbaly ust. § 142 odst. 2, 3 obč. zák. a aniž respektovaly rovnost účastníků v řízení před soudy. Preferovaly tak zájmy jednoho účastníka na úkor oprávněných zájmů druhého účastníka. Krajský soud podle stěžovatele o věci rozhodoval, aniž by sám provedl ohledání na místě samém, bez nařízení náležitého znaleckého posouzení možnosti průchodu a průjezdu k pozemku stěžovatele z obecní cesty k parcele č. [parcela], rozhodoval bez náležité odborné znalosti technických oborů, a tedy bez znalosti skutečné situace na místě samém.

Ústavní soud ve své judikatuře mnohokrát zdůraznil, že tento soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem.

Ústavní soud tedy přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat toliko napadená rozhodnutí, dospěl k závěru, že námitky stěžovatele uvedené v ústavní stížnosti nejsou způsobilé zpochybnit ústavnost napadených rozhodnutí. Pouze z té skutečnosti, že stěžovatel není s výsledkem soudního řízení spokojen, nelze vyvozovat porušení ústavně zaručených práv a svobod.

Při shrnutí výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.

Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících soudů došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by měly za následek porušení ústavně zaručených práv nebo svobod, v projednávané věci konkrétně namítanému porušení čl. 11. odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 Listiny nebo čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

Na základě výše uvedených skutečností byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout .

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

Vojtěch Cepl předseda senátu

V Brně dne 8. října 2002

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací