Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti B. V., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 6. 2000, sp. zn. 13 C 596/93, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2003, sp. zn. 13 Co 109/2003, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 7. 2. 2006, se stěžovatel s odkazem na porušení svých ústavních práv domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 1 a Městského soudu v Praze.
Z obsahu připojeného spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 bylo zjištěno, že ústavní stížností napadenými rozsudky bylo rozhodováno o žalobě stěžovatele, jíž se domáhal náhrady škody, kterou mu měl způsobit vyšetřovatel Policie ČR tím, že v odůvodnění usnesení ze dne 19. 2. 1992, ČVS: VB-1863/PS-91, uvedl nepravdivé skutečnosti. Napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, jímž byla žaloba stěžovatele zamítnuta. Stěžovatel podal proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud dovolání odmítl usnesením ze dne 23. 6. 2005, sp. zn. 25 Cdo 603/2004. Rozhodnutí dovolacího soudu bylo právnímu zástupci stěžovatele doručeno dne 26. 7. 2005.
Ústavní soud se primárně zabýval posouzením otázky, zda ústavní stížnost splňuje všechny procesní náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Jedním z principů řízení a rozhodování před Ústavním soudem je zásada minimalizace zásahů do stability pravomocných rozhodnutí orgánů veřejné moci, která je vyjádřena mimo jiné stanovením lhůty pro podání ústavní stížnosti. Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Rozhodnutím o posledním opravném prostředku je v daném případě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2005, sp. zn. 25 Cdo 603/2004, které bylo právnímu zástupci stěžovatele doručen dne 26. 7. 2005. Posledním dnem lhůty pro podání ústavní stížnosti tedy bylo pondělí dne 26. 9. 2005.
Ústavní stížnost byla ovšem podána až 6. 2. 2006, tedy evidentně po lhůtě stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako opožděně podanou.
Vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti jako návrhu, podaného po lhůtě stanovené zákonem, Ústavní soud považoval za nadbytečné činit kroky k odstranění dalších vad návrhu.
P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.
V Brně dne 10. října 2006
Stanislav Balík, v. r. soudce zpravodaj
Za správnost vyhotovení: [jméno]