Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti J. V., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 7. 2001, sp. zn. 7 To 86/01, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2001, č. j. 7 T 99/99-780, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Stěžovatel se obrátil na Ústavní soud s ústavní stížností ze dne 13. 9. 2001, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 18. 9. 2001, a která směřovala proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 7. 2001, sp. zn. 7 To 86/01, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2001, č. j. 7 T 99/99-780, s tím, že oběma napadenými rozhodnutími došlo k porušení zákona. Vzhledem ke skutečnosti, že návrh na zahájení řízení neměl náležitosti podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu), vyrozuměl Ústavní soud o tom stěžovatele a určil mu lhůtu 30 dnů k odstranění vad návrhu. Výzva Ústavního soudu byla stěžovateli doručena dne 10. 10. 2001. Stěžovatel vady návrhu ve stanovené lhůtě neodstranil a lhůta tak marně uplynula dnem 9. 11. 2001. Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li stěžovatel vady návrhu ve lhůtě k tomu určené. Podmínky tohoto ustanovení jsou naplněny, soudce zpravodaj proto podle citovaného ustanovení zákona o Ústavním soudu návrh odmítl.
P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. 11. 2001 Vojtěch Cepl soudce zpravodaj