Odůvodnění
Ústavní stížností Ústavnímu soudu doručenou dne 27. 8. 2002, se stěžovatel domáhal toho, aby Ústavní soud zakázal Policejnímu prezidiu ČR, Úřadu finanční kriminality a ochrany státu služby kriminální policie a vyšetřování, pokračovat v porušování čl. 38 odst. 2 a čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, spočívajícím v dalších průtazích ve věci trestního stíhání vedeného proti stěžovateli pod č. j. ČTS: PPR-16/FKOS-10-2002, a tím i neoprávněném zasahování do soukromého a rodinného života stěžovatele.
V ústavní stížnosti poukázal stěžovatel na dobu, která uplynula od sdělení obvinění z trestných činů (dne 25. 4. 2000), kterých se měl dopustit jako člen představenstva Komerční banky, a. s., při schvalování finančních operací, souvisejících s firmou B. C. L., s tím, že přes deset měsíců se v dané věci nekonal žádný relevantní úkon směřující k dalšímu vývoji trestního stíhání. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že dne 4. 12. 2001 bylo stěžovatelovu obhájci (v substituci) zabráněno vyšetřovatelem Policie ČR nahlédnout do vyšetřovacího spisu v předmětné trestní věci. Na základě tohoto jednání vyšetřovatele podal stěžovatel dne 5. 12. 2001 žádost o přezkum vyšetřovatele ve smyslu ust. § 167 ve spojení s ust. § 65 odst. 2 tr. řádu, kde zmiňoval i neopodstatněné průtahy ve věci. Dne 6. 12. 2001 vyrozuměla státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze stěžovatele přípisem pod sp. zn. KZt 910/200-323, že nad činností Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 je dohled vykonáván průběžně. Na základě výše uvedené žádosti stěžovatele ze dne 5. 12. 2001 o přezkum postupu vyšetřovatele sdělil dne 14. 12. 2001, pod sp. zn. 3 Zt 2255/2001-27, státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 (pravděpodobně omylem je v ústavní stížnosti uvedeno "Okresního státního zastupitelství pro Prahu 1") stěžovateli, že skutečně poslední vyšetřovací úkony (kromě usnesení o vyloučení věci) byly učiněny v červnu 2001. Dne 1. 2. 2002 podal stěžovatel návrh na zastavení jeho trestního stíhání, kde průtahy v postupu vyšetřování rovněž namítal. Dne 12. 2. 2002 byl stěžovatel státní zástupkyní Městského státního zastupitelství v Praze vyrozuměn pod sp. zn. KZV 4/2002, o postoupení tohoto návrhu stěžovatele policejnímu orgánu k jeho založení do spisového materiálu jako součást obhajoby stěžovatele. Dále stěžovatel poukázal na skutečnost, že mu bylo opožděně doručeno opatření Úřadu finanční kriminality a ochrany státu kriminální policie a vyšetřování ze dne 2. 5. 2002, doručené dne 16. 7. 2002, o přibrání společnosti s ručením omezeným, znaleckého ústavu z oboru ekonomiky, odvětví účetní evidence, k podání znaleckého posudku, kterému bylo uloženo vypracovat znalecký posudek nejpozději do 1. 7. 2002. Proto stěžovatel podal žádost o přezkum ve smyslu ust. § 157a odst. 1 tr. řádu.
Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Pro posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud si vyžádal vyjádření Policejního prezidia ČR, Úřadu finanční kriminality a ochrany státu služby kriminální policie a vyšetřování.
Ve svém sdělení, Ústavnímu soudu doručeném dne 15. 10. 2002, policejní rada kpt. Bc. J. Š. poukázal na obtíže při kontaktování znalce k vypracování znaleckého posudku z oboru ekonomika. Policejní rada dále ve svém vyjádření uvedl, že pokud stěžovatel poukazuje na to, že přes deset měsíců se nekonal žádný relevantní úkon směřující k dalšímu vývoji trestního stíhání, je tato informace zkreslující. Poukázal na to, že vyšetřování této i obdobných hospodářských kauz nepředstavuje pouze výslechy svědků, ale je nutné shromáždit velké množství písemných důkazů, které je nutné prostudovat, vyhodnotit, zvážit jejich využitelnost pro trestní řízení a poté stanovit další postup vyšetřování. V dané věci byly vyžádány materiály k obchodnímu případu "T.", který úzce souvisí s předmětnou věcí, kdy materiály čítají cca 1 500 listů, zprávy o šetření provedeném auditorskou společností D., civilní žaloby podané Komerční bankou, a. s., metodika Komerční banky, a. s., k provádění obchodů, jednotné zvyklosti a pravidla pro dokumentární akreditivy UCP 500. Současně bylo nutné provést šetření k majetku obviněných pro případné zajištění nároku poškozeného, tedy žádosti do všech peněžních ústavů ohledně možných kont obviněných a rodinných příslušníků, prověření držení cenných papírů, nemovitostí, motorových vozidel a podobně. Toto vše je velmi časově náročné, přičemž mnohé z dokumentů po vyhodnocení nejsou vůbec zařazeny jako součást vyšetřovacího spisu.
Dále policejní rada uvedl, že pokud stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že dne 4. 12. 2001 bylo vyšetřovatelem zabráněno v nahlédnutí do spisu, byly v daný den plánovány výslechy obviněných v trestní věci obviněné K. a spol., tudíž nebylo možné, aby probíhalo nahlédnutí obhájce do spisu. Dále policejní rada poukázal na skutečnost, že obhájce v této souvislosti nepodal stížnost dozorové státní zástupkyni Městského státního zastupitelství v Praze.
Závěrem policejní rada uvedl své přesvědčení, že předmětná trestní věc, která co do rozsahu způsobené škody patří k jedné z nejzávažnějších, které jsou v současné době vyšetřovány, se nijak nevymyká z běžného rámce, pokud se týká délky vyšetřování.
Dle ust. § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Podle ust. § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Podmínkou podání ústavní stížnosti podle ust. § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je tedy vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje.
Podle ust. § 157a tr. řádu ten, proti němuž se vede trestní řízení, má právo kdykoliv v průběhu přípravného řízení žádat státního zástupce, aby byly odstraněny průtahy v řízení nebo závady v postupu policejního orgánu, tato žádost není vázána lhůtou. Źádost o odstranění průtahů v řízení nebo závad v postupu státního zástupce vyřizuje státní zástupce bezprostředně vyššího státního zastupitelství.
Z obsahu ústavní stížnosti, jakož i z obsahu vyjádření policejního rady, je zřejmé, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho tvrzených práv poskytuje, neboť nepostupoval v souladu s ust. § 157a tr. řádu a s ust. § 16b zák. č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, jeho návrh také nesměřuje proti rozhodnutí o takovém prostředku, jež má na mysli ust. § 72 odst. 1 písm. a), odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Proto nutno konstatovat, že jeho stížnost je nepřípustná, když ji nelze považovat ani za stížnost splňující podmínky ust. § 75 odst. 2 písm. a), písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
V souladu s ust. § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků nepřípustný návrh, nestanoví-li zákon jinak (aplikace ust. § 75 odst. 2 cit. zák. v projednávané věci nepřichází v úvahu), usnesením odmítne.
Při shrnutí výše uvedených skutečností byl soudce zpravodaj nucen podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost jako návrh nepřípustný odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu
V Brně dne 11. listopadu 2002