Ústavní soud České republiky rozhodl dne 19. 3. 1996 v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Ivy Brožové a JUDr. Vladimíra Paula, ve věci ústavní stížnosti J. M., takto:
Výrok
Ústavní soud řízení zastavuje.
Odůvodnění
Stěžovatel podal dne 22. 2. 1996 k Ústavnímu soudu stížnost, která směřovala proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 8. 1993, čj. 14 Ca 283/92-18, kterým bylo potvrzeno, rozhodnutí české správy sociálního zabezpečení V Praze o úpravu starobního důchodu stěžovatele dle zákona č. 87/1991 Sb.
Krajský soud ve svém rozsudku potvrdil zamítavé rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze o nepřiznání nároku ze čtyř let odpracovaných v období 1945-1949 -do nároku na starobní důchod.
Dne 4. 3. 1996 zaslal soudce zpravodaj stěžovateli poučení o náležitostech ústavní stížnosti a žádal jej o odstranění vad podání ve smyslu zák.č. 182/1993 Sb. K doplnění podání a odstranění vad byla stanovena navrhovateli 15 denní lhůta ode dne obdržení písemné výzvy. Dne 5. 3. 1996 převzal navrhovatel výzvu Ústavního soudu a dne 19. 3. 1996 obdržel Ústavní soud zpětvzetí stěžovatele, které odůvodnil tak, že ve svém věku nemá dostatek finančních prostředků na právní zastoupení v řízení před Ústavním soudem, a zároveň požádal o vrácení písemných příloh podání.
S ohledem na ust. § 77 zák. č. 182/1993 Sb. senát Ústavního soudu České republiky řízení zastavil.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky se nelze odvolat.
V Brně dne 19. 3. 1996
JUDr. Antonín Procházka předseda II. senátu ÚS ČR