II. ÚS 590/2000

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelka napadla ústavní stížností ze dne 19. 9. 2000 rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 3. 2000, č. j. 28 Cdo 233/2000-141, s tvrzením, že obecný soud jako orgán veřejné moci porušil ústavně zaručená základní práva stěžovatelky, zakotvená v čl. 3 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a 3 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní stížnost byla k poštovní přepravě podána dne 2. 10. 2000 a Ústavnímu soudu poté doručena dne 3. 10. 2000. Dne 21. 11. 2000 pak bylo Ústavnímu soudu doručeno doplnění ústavní stížnosti vypracované advokátem. Ústavní soud nejprve posuzoval lhůtu k podání ústavní stížnosti. Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Centrální spisovna Městského soudu v Praze doručila dne 9. 1. 2001 Ústavnímu soudu kopii doručenky, ze které bylo zjištěno, že napadený rozsudek byl doručen právnímu zástupci stěžovatelky dne 7. 6. 2000. Je tedy zřejmé, že lhůta k podání ústavní stížnosti uplynula dnem 7. 8. 2000. Kogentní ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, prominutí ani prodloužení 60 denní lhůty k podání ústavní stížnosti neumožňuje.

Z výše uvedeného je zřejmé, že ústavní stížnost stěžovatelky nelze věcně projednat, neboť byla evidentně podána po uplynutí lhůty určené k podání ústavní stížnosti. Za tohoto stavu věci soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 24. 1. 2001

Vojtěch Cepl soudce Ústavního soudu