II. ÚS 60/20

Odůvodnění

1. Stěžovateli byla rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město (dále jen "okresní soud") přiznána částka ve výši 2 000 000 Kč jako pozůstalému synovi v souvislosti se zaviněným úmrtím jeho otce ze strany Fakultní nemocnice Plzeň (dále jen "žalovaná"). Po zohlednění všech okolností okresní soud nejprve dospěl k částce 2 500 000 Kč, od níž poté odečetl částku 500 000 Kč v souvislosti s postojem žalované, která dle okresního soudu své zavinění nerozporovala, stěžovateli se omluvila a částečně ho odškodnila a v průběhu sporu opakovaně vyjádřila ochotu v rámci smírného vyřešení sporu odškodnění ještě navýšit.

2. Krajský soud v Plzni jako soud odvolací konstatoval, že částka 2 000 000 Kč je ve vztahu k stěžovateli přiměřenou částkou k odčinění jeho duševních útrap v souvislosti s úmrtím otce a rozsudek okresního soudu potvrdil.

3. Nejvyšší soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že snížil celkovou částku přiznanou stěžovateli o 500 000 Kč, a to z důvodu vstřícného přístupu žalované, která své pochybení uznala, se stěžovatelem komunikovala, snažila se mu kompenzovat vytrpěnou újmu a přistoupila k částečné finanční náhradě nemajetkové újmy mimosoudně.

4. Stěžovatel napadl rozsudek Nejvyššího soudu ústavní stížností, v níž se domáhá jeho zrušení z důvodu porušení svých ústavně zaručených práv, zejména práva na spravedlivý proces dle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), práva na respektování rodinného a soukromého života dle čl. 8 Úmluvy, práva na zachování lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a jména dle čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života dle čl. 10 odst. 2 Listiny, práva na majetek dle čl. 11 Listiny, práva na soudní a jinou právní ochranu dle čl. 36 Listiny a práva na rovnost účastníků v řízení dle čl. 37 odst. 3 Listiny.

5. Stěžovatel namítal, že Nejvyšší soud svévolně a nesprávně aplikoval ustanovení týkající se náhrady nemajetkové újmy způsobené smrtí blízké osoby podle ustanovení § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, čímž zasáhl do výše uvedených základních práv a svobod stěžovatele. Dle stěžovatele Nejvyšší soud rovněž při svém rozhodování nerespektoval závaznou judikaturu Ústavního soudu, což mělo za následek odepření spravedlnosti. Nejvyšší soud se v napadeném rozsudku přesvědčivě nevyjádřil k tomu, proč byla původně přiznaná částka zjevně nepřiměřená, a neposkytl relevantní argumenty pro potřeby jejího snížení. Uvedl pouze, že je potřeba přihlédnout k vstřícnému přístupu žalované, což však již podrobně vzaly v úvahu soudy v předchozích fázích řízení. V tomto postupu stěžovatel spatřuje též rozpor s dobrými mravy a v důsledku tedy i neoprávněný zásah do svého již nabytého vlastnictví.

6. Pro účely řízení o ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníků a vedlejší účastnice řízení, jakož i soudní spis vedený u okresního soudu pod sp. zn. 30 C 379/2014.

7. Dne 25. 3. 2020 byl Ústavnímu soudu doručen návrh stěžovatele na přerušení řízení z důvodu, že mezi ním a vedlejší účastnicí (a dalšími subjekty) došlo k uzavření dohody o narovnání, která byla předložena ke schválení opatrovnickému soudu. Řízení je vedeno u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 99 Nc 1208/2020. Stěžovatel v tuto chvíli předpokládá, že po schválení dohody o narovnání vezme ústavní stížnost zpět.

8. Dne 26. 3. 2020 bylo Ústavnímu soudu doručeno vyjádření vedlejší účastnice, která se připojila k návrhu stěžovatele na přerušení řízení do doby pravomocného skončení řízení vedeného u opatrovnického soudu. Vedlejší účastnice rovněž potvrdila uzavření předmětné dohody a existenci společného zájmu na tom, aby do doby schválení dohody opatrovnickým soudem nebylo o ústavní stížnosti rozhodnuto.

9. Za této situace, i s ohledem na princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do pravomoci jiných orgánů veřejné moci a respekt k procesním rozhodnutím stěžovatele, je třeba dát přednost dokončení probíhajícího řízení před opatrovnickým soudem a navazujícího smírného řešení sporu.

10. Z uvedených důvodů, veden i zásadou hospodárnosti řízení, postupoval Ústavní soud podle § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve spojení s § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, a řízení o ústavní stížnosti přerušil do doby, než bude opatrovnickým soudem pravomocně rozhodnuto o schválení výše uvedené dohody mezi stěžovatelem a vedlejší účastnicí. Na stěžovateli potom podle výsledku řízení bude, zda již podanou ústavní stížnost doplní nebo vezme zpět. Ústavní soud však může kdykoliv rozhodnout, že bude pokračovat v řízení i bez návrhu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. dubna 2020

Kateřina Šimáčková, v. r. předsedkyně senátu

Odůvodnění

1. Stěžovateli byla rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město přiznána částka ve výši 2 000 000 Kč jako pozůstalému synovi v souvislosti se zaviněným úmrtím jeho otce ze strany Fakultní nemocnice Plzeň (dále jen "žalovaná"). Po zohlednění všech okolností okresní soud nejprve dospěl k částce 2 500 000 Kč, od níž poté odečetl částku 500 000 Kč v souvislosti s postojem žalované, která dle okresního soudu své zavinění nerozporovala, stěžovateli se omluvila a částečně ho odškodnila a v průběhu sporu opakovaně vyjádřila ochotu v rámci smírného vyřešení sporu odškodnění ještě navýšit.

2. Krajský soud v Plzni jako soud odvolací konstatoval, že částka 2 000 000 Kč je ve vztahu k stěžovateli přiměřenou částkou k odčinění jeho duševních útrap v souvislosti s úmrtím otce a rozsudek okresního soudu potvrdil.

3. Nejvyšší soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že snížil celkovou částku přiznanou stěžovateli o 500 000 Kč, a to z důvodu vstřícného přístupu žalované, která své pochybení uznala, se stěžovatelem komunikovala, snažila se mu kompenzovat vytrpěnou újmu a přistoupila k částečné finanční náhradě nemajetkové újmy mimosoudně.

4. Stěžovatel napadl rozsudek Nejvyššího soudu ústavní stížností, v níž se domáhal jeho zrušení z důvodu porušení svých ústavně zaručených práv, zejména práva na spravedlivý proces dle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), práva na respektování rodinného a soukromého života dle čl. 8 Úmluvy, práva na zachování lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a jména dle čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života dle čl. 10 odst. 2 Listiny, práva na majetek dle čl. 11 Listiny, práva na soudní a jinou právní ochranu dle čl. 36 Listiny a práva na rovnost účastníků v řízení dle čl. 37 odst. 3 Listiny.

5. Dne 25. 3. 2020 byl Ústavnímu soudu doručen návrh stěžovatele na přerušení řízení z důvodu, že mezi ním a vedlejší účastnicí (a dalšími subjekty) došlo k uzavření dohody o narovnání, která byla předložena ke schválení opatrovnickému soudu. Dne 26. 3. 2020 bylo Ústavnímu soudu doručeno vyjádření vedlejší účastnice, která se připojila k návrhu stěžovatele na přerušení řízení.

6. Za této situace, i s ohledem na princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do pravomoci jiných orgánů veřejné moci a respekt k procesním rozhodnutím stěžovatele, Ústavní soud svým usnesením z 8. 4. 2020 přerušil řízení.

7. Dne 20. 7. 2020 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání stěžovatele, jímž byla ústavní stížnost vzata zpět v celém rozsahu.

8. Vzhledem k tomu, že řízení bylo přerušeno za účelem dokončení probíhajícího řízení před opatrovnickým soudem a navazujícího smírného řešení sporu, a stěžovatel Ústavnímu soudu sdělil, že nehodlá v řízení dále pokračovat, Ústavní soud shledal, že důvod pro přerušení řízení o ústavní stížnosti odpadl, a proto bylo výrokem I rozhodnuto o pokračování v řízení.

9. Ústavní soud pak na základě zpětvzetí ústavní stížnosti v celém rozsahu postupoval podle § 77 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů a výrokem II řízení o ústavní stížnosti zastavil.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. července 2020

Kateřina Šimáčková, v. r. předsedkyně senátu