Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského o ústavní stížnosti A. B., zastoupeného JUDr. Zuzanou Vejrovou, advokátkou, Advokátní kancelář se sídlem v [adresa] proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 10. 1998, sp. zn. 6 To 332/98, a rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 4. 1998, čj. 5 T 3/98-956, takto:
Výrok
Řízení se zastavuje.
Odůvodnění
Stěžovatel se svou ústavní stížností ze dne 2. 2. 1999 domáhá s odvoláním na porušení čl. 90 a čl. 95 Ústavy ČR, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti především uvádí, že jeho odsouzení Okresním soudem v Ostravě bylo založeno na "absolutně neúčinných důkazech" (záznamy odposlechů telefonních hovorů). Jak přípravné řízení, tak řízení před soudem prvého i druhého stupně, vykazovalo údajně podstatné vady, spočívající zejména v nerovném postavení obviněného při provádění a hodnocení důkazů. Stěžovatel dále namítá, že mu byla v přípravném řízení odepřena možnost vyjádřit se ke sděleným obviněním, neboť poté, co v měsíci březnu a dubnu roku 1997 odmítl s ohledem na svůj psychický stav ve věci vypovídat, mu již další možnost vypovídat poskytnuta nebyla. Dopisem ze dne 10. 4. 2001, doručeným Ústavnímu soudu dne 11. 4. 2001, oznámila právní zástupkyně stěžovatele bez bližšího zdůvodnění, že bere ústavní stížnost ze dne 2. 2. 1999, sp. zn. II. ÚS 62/99, zpět. Proto Ústavnímu soudu nezbylo, nežli za použití ustanovení § 77 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, řízení o podané ústavní stížnosti zastavit. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. dubna 2001
JUDr. Antonín Procházka předseda senátu