Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti A. Č., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2000, č. j. 20 Cdo 1048/2000-94, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Stěžovatelka se obrátila na Ústavní soud se stížností ze dne 18. 10. 2000, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 1. 11. 2000. Ústavní stížnost směřovala proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2000, č. j. 20 Cdo 1048/2000-94, kterým bylo zastaveno dovolací řízení ve věci přivolení k výpovědi z nájmu z důvodu, že stěžovatelka nesplnila podmínku povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení ve smyslu ustanovení § 241 občanského soudního řádu. Vzhledem ke skutečnosti, že návrh na zahájení řízení neměl náležitosti podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, vyrozuměl Ústavní soud o tom stěžovatelku a určil ji lhůtu 30 dnů k odstranění vad návrhu. Výzva Ústavního soudu byla stěžovatelce doručena dne 22. 11. 2000. Stěžovatelka Ústavnímu soudu doručila dne 29. 11. 2000 námitky k výzvě na odstranění vad návrhu, vady návrhu však ve stanovené lhůtě neodstranila a lhůta tak marně uplynula dnem 22. 12. 2000. Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li stěžovatel vady návrhu ve lhůtě k tomu určené. Podmínky tohoto ustanovení jsou naplněny, soudci zpravodaji proto nezbylo, než návrh odmítnout.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 31. 1. 2001 Vojtěch Cepl soudce Ústavního soudu