Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 9. 2001, sp. zn. 7 To 316/2001, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
V ústavní stížnosti ze dne 31. 10. 2001, která byla doručena Ústavnímu soudu dne 5. 11. 2001, stěžovatel brojí proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 9. 2001, sp. zn. 7 To 316/2001. Tímto usnesením byla zamítnuta stížnost stěžovatele, jakožto odsouzeného, proti usnesení Okresního soudu Brno - venkov ze dne 25. 7. 2001, č.j. 2PP 53/2001, kterým byla zamítnuta žádost stěžovatele o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Protože podání nesplňovalo náležitosti stanovené pro ústavní stížnost v § 30, § 31, § 34, § 72 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vyzval Ústavní soud stěžovatele k odstranění vad podání. K tomu mu stanovil lhůtu 30 dnů od doručení výzvy k odstranění vad podání. Současně Ústavní soud stěžovatele upozornil, že nebudou-li vady ve stanovené lhůtě odstraněny, může Ústavní soud podání (ústavní stížnost) odmítnout ve smyslu § 43 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Výzva k odstranění vad podání byla stěžovateli doručena dne 21. 11. 2001. Na tuto výzvu stěžovatel reagoval oznámením, že nemůže splnit požadované podmínky, neboť je ve výkonu trestu a nemá advokáta. Současně požádal Ústavní soud o přidělení advokáta z Ostravy. Podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítne, neodstraní-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě k tomu určené. Podmínky tohoto ustanovení byly splněny, neboť lhůta k odstranění vad marně uplynula. Z tohoto důvodu nezbylo soudci zpravodaji než ústavní stížnost dle citovaného ustanovení odmítnout. Pokud jde o žádost stěžovatele o ustanovení zástupce Ústavním soudem, je třeba poukázat na usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 296/97 (viz Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 10, usn. č. 20), dle kterého by postup podle § 30 občanského soudního řádu očividně přesahoval pravomoc Ústavního soudu, neboť tento soud stojí mimo organizaci obecných soudů, čímž je současně dána jen omezená podpůrnost procesních norem platných pro obecné soudy. Z takto rozvedených důvodů byl návrh na ustanovení zástupce stěžovateli ze strany Ústavního soudu posouzen jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný (§ 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. ledna 2002
JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu