Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatelky M. B., zastoupené JUDr. Václavem Runštukem, advokátem se sídlem [adresa] Praha 4, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2017, č. j. 28 Co 330/2013-678, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 14. února 2013, č. j. 10 C 240/2010-292, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Dne 23. 2. 2018 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost stěžovatelky ze dne 23. 2. 2018, kterou se domáhá zrušení nákladových výroků shora označených rozhodnutí (výrok III. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 14. 2. 2013, č. j. 10 C 240/2010-292, výrok I. v části týkající se nákladů řízení před soudem prvního stupně rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2017, č. j. 28 Co 330/2013-678), neboť jimi bylo porušeno základní právo stěžovatelky na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Jak ovšem Ústavní soud zjistil, stěžovatelka bez ohledu na ústavní stížnost podala proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání, o němž Nejvyšší soud rozhodl rozsudkem ze dne 24. 4. 2019, č. j. 26 Cdo 668/2018-754, tak, že pod výrokem I. rozsudek odvolacího soudu změnil (došlo k zamítnutí žaloby žalobce/vedlejšího účastníka proti žalované/stěžovatelce) a uložil žalobci zaplatit stěžovatelce na náhradě nákladů řízení částku 375 642 Kč a pod výrokem II. uložil žalobci zaplatit stěžovatelce na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11 120 Kč. 3. Ze shora uvedeného je zřejmé, že ústavní stížností napadené výroky obecných soudů již právně neexistují a jako takové nemohou být předmětem ústavního přezkumu Ústavním soudem. Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítl, neboť je podaný návrh nepřípustný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. července 2019
Jaroslav Fenyk v. r. soudce Ústavního soudu