Ústavní soud rozhodl JUDr. Jiřím Nykodýmem, soudcem zpravodajem, o ústavní stížnosti Z. J., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 8. 2000, sp. zn. 7 To 92/2000, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2000, sp. zn. 43 T 7/99, a o zaplacení 3.000.000 EUR, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se o d m í t á .
Odůvodnění
Dne 23. 12. 2004 obdržel Ústavní soud podání stěžovatele označené jako "žaloba proti státu Česká republiky pro odškodnění ve výši 3.000.000 EURO, za křivě vynesený rozsudek a nasouzení viny za trestný čin, který jsem nespáchal". Tímto podáním se stěžovatel domáhá jednak zaplacení částky 3.000.000 EUR po České republice, a dále zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 8. 2000, sp. zn. 7 To 92/2000, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2000, sp. zn. 43 T 7/99. Podání nesplňuje požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"). Stěžovatelem nebyly předloženy plná moc zvoleného advokáta a rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. V podání není také uvedeno, jaká základní práva a svobody měla být porušena. S ohledem na uvedené skutečnosti byl stěžovatel vyzván k odstranění popsaných vad ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy. Současně byl stěžovatel poučen o nezbytných náležitostech ústavní stížnosti, jakož i o důsledcích neodstranění vad podání ve stanovené lhůtě. Dopis obsahující výzvu byl stěžovateli doručen 7. 1. 2005, a ve stanovené lhůtě, tj. do pondělí 7. 2. 2005, nebylo na výzvu nijak reagováno. Ústavní soud je proto nucen konstatovat, že vytýkané vady podání nebyly ve stanovené lhůtě odstraněny. Ve vztahu návrhu na zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 8. 2000, sp. zn. 7 To 92/2000, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2000, sp. zn. 43 T 7/99, proto nezbylo než ústavní stížnost odmítnout dle § 43 odst. 1 písm. a) zákona. Dlužno dodat, že dřívější ústavní stížnost stěžovatele, která směřovala proti totožným rozhodnutím obecných soudů, byla Ústavním soudem odmítnuta usnesením ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. III. ÚS 544/2000. Návrh na zaplacení částky 3.000.000 EUR pak bylo nutno odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona, neboť k jeho projednání není Ústavní soud, coby soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), příslušný. Z vyložených důvodů byla ústavní stížnost soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jednak pro neodstranění vad podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona a dále pro nepříslušnost podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona. Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. února 2005 JUDr. Jiří Nykodým, v. r. soudce zpravodaj