Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti D. E. L., zastoupené JUDr. T. S., advokátem, proti usnesení Krajského obchodního soudu v Ostravě, vydanému buď ve věci sp. zn. 28 Cm 289/99 anebo Nc 57/99, jímž bylo společnosti I. Opava, a.s., se sídlem [adresa] jako osobu mající 58.497 ks akcíí společnosti I. Opava, a.s., do listiny přítomných akcionářů na náhradní valné hromadě společnosti I. Opava, a.s., svolané představenstvem na 6. 12. 1999, takto :
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu byla dne 7. 2. 2000 doručena ústavní stížnost stěžovatelky, ve které napadá postup Krajského obchodního soudu v Ostravě, dovolává se ochrany svých ústavně zaručených práv a navrhuje, aby Ústavní soud vyhověl petitu ústavní stížnosti.
Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti ústavní stížnosti. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 182/1993 Sb."), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž se za takový prostředek nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Ústavní soud se zabýval otázkou, jestli v konkrétním posuzovaném případu je předběžné opatření způsobilé k tomu, aby bylo přezkoumáno soudem. Podle konstantní judikatury Ústavního soudu je ústavní stížnost přípustná pouze za předpokladu, že došlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod a takovému zásahu nelze čelit jinak než ústavní stížností. V daném případě však nejde o situaci, kdy by nastalý stav nebylo možno napravit v návaznosti na konečné rozhodnutí ve věci (k tomu srov. nález ve věci II. ÚS 221/98, in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 16, č. 158, vydání 1., Praha, C. H. Beck 2000, nebo dosud nepublikované usnesení ve věci II. ÚS 205/2000). Stěžovateli nic nebrání v tom, aby se domáhal ochrany svých tvrzených akcionářských práv u obecného soudu a také, aby se zákonným způsobem domáhal vyslovení neplatnosti rozhodnutí valné hromady. Za této situace nelze ústavní stížnost považovat za přípustný prostředek ochrany práv stěžovatele.
Z těchto důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl pro jeho nepřípustnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb.
Poučení : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 12. 6. 2001
Vojtěch Cepl soudce Ústavního soudu