Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatelky A. H., o ústavní stížnosti proti usnesení Okresního soudu v Jičíně č. j. 12 Nc 5730/2008-6 ze dne 19. 11. 2008, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 25 Co 99/2009-43 ze dne 19. 5. 2009 a usnesení Nejvyššího soudu č. j. 20 Cdo 4727/2010-109 ze dne 15. 12. 2010, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 10. 3. 2011, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva, jmenovitě zejména právo na spravedlivý proces. Za protiústavní označila stěžovatelka postup obecných soudů, které projednaly a rozhodly předmětnou věc v její nepřítomnosti, pročež se tak nemohla vyjádřit k zjevně nesprávným skutkovým zjištěním a posléze přijatým právním závěrům obecných soudů. Pochybení Nejvyššího soudu spatřovala v jeho rozhodnutí, jímž zastavil dovolací řízení poté, co byla stěžovatelčina důvodná a řádně doložená žádost o ustanovení právního zastoupení pro dovolací řízení a žádost o osvobození od soudních poplatků obecnými soudy "účelově zamítnuta".
Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost nesplňovala formální náležitosti návrhu ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), byla stěžovatelka přípisem ze dne 23. 3. 2011 vyzvána k odstranění vytýkaných vad ve lhůtě 30 dnů. Tato výzva mimo jiné obsahovala informaci, že v řízení před Ústavním soudem musí být zastoupena advokátem, a to včetně vlastního sepsání návrhu, a upozornění, že pokud vytčené vady nebudou ve stanovené lhůtě odstraněny, bude její návrh odmítnut.
Ačkoli bylo stěžovatelce posléze vyhověno v její žádosti ze dne 3. 5. 2011 o prodloužení stanovené lhůty o dalších 20 dnů, nebyly ani v této prodloužené lhůtě, respektive do dne vydání tohoto usnesení dříve vytknuté vady odstraněny. Sdělení o prodloužení lhůty bylo přitom navrhovatelce doručeno fikcí dne 26. 5. 2011 (§ 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění rozhodném), stanovená lhůta pak marně uplynula dnem 15. 6. 2011. Za dané situace Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než návrh jako vadný podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. června 2011
Stanislav Balík, v. r. soudce zpravodaj