Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. Š., zastoupené JUDr. Adélou Konvičkovou, advokátkou, se sídlem [adresa] směřující proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 1. 2011, č. j. 57 A 88/2010-36, za účasti Krajského soudu v Plzni jako účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 11. 3. 2011 stěžovatelka napadla shora uvedené usnesení Krajského soudu v Plzni a tvrdila, že tímto rozhodnutím bylo zasaženo do jejích ústavně chráněných práv, konkrétně že bylo porušeno její základní právo podle čl. 36 odst. 1 a čl. 33 odst. 3, ve spojení s čl. 2 odst.2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatelka podala žalobu ke Krajskému soudu v Plzni, kterou se domáhá zrušení rozhodnutí Rektora Západočeské univerzity v Plzni, jímž byla zamítnuta její žádost o přezkoumání rozhodnutí děkana Fakulty právnické Západočeské univerzity v Plzni ze dne 21. 6. 2010, č. j. DFPR-SO 540/2010, o nepřijetí ke studiu v magisterském studijním programu M6805 Právo a právní věda, obor Právo, pro akademický rok 2010/2011. V tomto řízení podala stěžovatelka návrh na vydání předběžného opatření, kterým se domáhala, aby Západočeské univerzitě v Plzni, Fakultě právnické byla uložena povinnost zapsat ji ke studiu v magisterském studijním programu M6805 Právo a právní věda, obor Právo, pro akademický rok 2010/2011, a to do tří dnů od právní moci usnesení o předběžném opatření. Krajský soud ústavní stížností napadeným rozhodnutím návrh zamítl.
Ústavní stížnost není přípustná.
Ústavní soud, předtím než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") Ústavní soud rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocným rozhodnutím a jiným zásahům orgánů veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod. Blíže tuto pravomoc rozvádí zákon o Ústavním soudu tak, že ústavní stížnost podle citovaného ustanovení Ústavy je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, tedy proti konečnému rozhodnutí ve věci. Uvedené podmínky pro podání ústavní stížnosti nejsou v tomto konkrétním případě splněny, neboť stěžovatelkou napadené rozhodnutí nemá charakter konečného rozhodnutí. Stěžovatelka se totiž domáhala návrhem na vydání předběžného opatření plnění, kterého se domáhá návrhem ve věci samé, o němž dosud rozhodnuto nebylo. Kromě toho předběžné opatření nemá charakter konečného rozhodnutí a je pouze rozhodnutím dočasným, neboť má pouze omezené trvání.
Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel, vzhledem k doktríně minimalizace jeho zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů, předložený návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. dubna 2011
Jiří Nykodým, v. r. soudce zpravodaj