Odůvodnění
Soudce zpravodaj podle ustanovení § 43 odst.1 písm. c) zák.č. 182/1993 Sb. návrh odmítl, neboť se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.
Stěžovatelé podali k Ústavnímu soudu stížnost, kterou tento soud obdržel dne 5.3. 1997 a svým návrhem se domáhají zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7.10. 1996, č.j. 19 Co 388/96-152, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3.4. 1996, sp. zn. 14 C 363/91, který nabyl právní moci dne 9.1. 1997. Navrhovatelé tvrdí, že oběma shora citovanými rozsudky obecných soudů bylo porušeno jejich právo vlastnit majetek ve smyslu čl. 11 odst.1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina ), jakož i právo na soudní ochranu, ve smyslu čl. 36 odst.1 Listiny, čl. 82 a čl. 95 zákona ( o němž stěžovatelé neuvádí bližší označení). 1
II.ÚS 78/97
Předmětem sporu vedeného před obecnými soudy je podle stěžovatelů posouzení otázky zda škvárové hřiště vybudované na pozemku, který se stal předmětem restitučního řízení, je či není stavbou ve smyslu ustanovení § 10 odst.4 zák.č. 403/1990 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků.
Z předložených rozsudků soudce zpravodaj zjistil, že obecné soudy se v průběhu dokazování touto problematikou velmi podrobně zabývaly a ve smyslu platných judikátů se věnovaly zejména posouzení otázky zastavěnosti pozemku stavbou z hlediska občanskoprávního, v návaznosti na zkoumání stavebnětechnického provedení díla dle vypracovaných znaleckých posudků soudních znalců z oboru stavebnictví.
Nelze než konstatovat, že právní závěry obou obecných soudů, ohledně posouzení otázky stavby na předmětném pozemku, považuje soudce zpravodaj za natolik úplné a vyčerpávající, že neshledává účelné jejich další doplňování.
Pokud se týká tvrzeného porušení č1.11 odst.1 Listiny, odkazuje soudce zpravodaj v tomto směru na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, která konstatuje, že dovolávat se porušení citovaného článku Listiny může pouze ten, komu svědčí vlastnické právo již existující a nikoli jen tvrzený nárok na ně.
Rozhodující soudy v průběhu občanskoprávního řízení poskytly stěžovatelům plnou soudní ochranu, když se úplně vypořádaly s argumentací stěžovatelů namítanou v průběhu řízení.
V čem spatřují navrhovatelé porušení čl. 82 a čl. 95 stěžovatelé neuvedli a z návrhu nelze zjistit, který zákon, jehož porušení článku se stěžovatelé dovolávají, měli na mysli. 2
II.ÚS 78/97 Soudce zpravodaj proto podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl. P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu
V Brně dne 5.11. 1997 3