Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost17× citováno

Spisová značka

II. ÚS 808/08

Téma · generováno AIPodmínky vydání předběžného opatření ve správním soudnictví

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 6. 8. 2008Zpravodaj: Lastovecká DagmarTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2008:2.US.808.08.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: SOUD - MS PrahaNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 31. 3. 2008Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na účinné opravné prostředky

Shrnutí · generováno AI

Stěžovatel žádal, aby správní orgán dočasně nevymáhal dlužné pojistné a penále. Městský soud návrh na předběžné opatření zamítl a Ústavní soud jeho postup neshledal svévolným ani protiústavním. Zdůraznil, že stěžovatel neprokázal hrozící vážnou újmu.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření podle § 38 odst. 1 s. ř. s. závisí na konkrétních okolnostech a je zásadně věcí obecného soudu; Ústavní soud přezkoumává jen, zda jeho rozhodnutí nebylo svévolné. Navrhovatel musí tvrdit a prokázat hrozící vážnou újmu, neboť předběžné opatření je mimořádnou a dočasnou výjimkou z účinků pravomocného správního rozhodnutí. Usnesení o zamítnutí takového návrhu nemusí být podle § 55 odst. 4 s. ř. s. odůvodněno.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření je totiž zásadně věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech toho kterého případu. Jde o procesní rozhodnutí závisející na zvážení soudce (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 464/06 ).
    Zobrazit v textu
  • Ústavní soud má za to, že v projednávané věci Městský soud v Praze rozhodl v souladu s příslušnými ustanoveními soudního řádu správního rovněž v tom směru, že podle § 55 odst. 4 s. ř. s. usnesení o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření, tj. usnesení, kterým se řízení nekončí a ani se jím neukládá nikomu žádná povinnost, nemusí obsahovat odůvodnění.
    Zobrazit v textu
  • Tvrdit a prokázat existenci "hrozící vážné újmy" je přitom povinností žalobce. Z podání stěžovatele opodstatněnost naplnění této zákonné podmínky není způsobilá být prokázána.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Z. A., zastoupeného JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem se sídlem [adresa] proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2008 č. j. 12 Ca 23/2007-34, takto:

Výrok

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení shora citovaného usnesení Městského soudu v Praze pro porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva).

Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením Městského soudu v Praze byl zamítnut návrh stěžovatele (žalobce) na vydání předběžného opatření, jímž by bylo uloženo Okresní správě sociálního zabezpečení Praha - západ (dále jen jako "OSSZ") odložit do pravomocného rozhodnutí o žalobním návrhu stěžovatele vymáhání částky vyměřené platebním výměrem ze dne 30. 7. 2007, č. j. 3280/07 (částka 197.990,- Kč).

V ústavní stížnosti stěžovatel rekapituluje skutečnosti vztahující se k dlužnému pojistnému a penále vyměřenému platebním výměrem, jakož i následný procesní stav. Dále uvádí, že se opětovně obrátil na OSSZ a vyzval ji, aby k uspokojení svých nároků využila institutu návrhu na nařízení exekuce přikázáním pohledávky ze soudní úschovy. Přiloženým souhlasným prohlášením ze dne 30. 11. 2007 deklaroval společnou vůli s jeho postupníkem spol. Alba, a.s., aby dlužné pojistné v celkové výši 197.990,- Kč bylo uspokojeno ze soudní úschovy vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. Sd 58/2000. I když právní řád České republiky zatím podrobnou úpravu takového postupu nemá, nemůže to být vykládáno k tíži stěžovatele, neboť na projednávaný případ plně dopadá čl. 13 Úmluvy. Česká republika nemůže porušovat svoje závazky, na jedné straně stěžovateli blokovat příjmy a majetek, ignorovat jeho majetkové nároky a současně nezávisle na tom vymáhat proti stěžovateli plnění jeho závazků, jako by jeho majetkových nároků nebylo. Takovýto postup ze strany státu je nejen nemravný, ale je i flagrantním porušováním závazků z Úmluvy. Stěžovatel je ve vztahu ke svému dlužníkovi České straně sociálně demokratické v obzvlášť obtížném postavení, a to především z hlediska své důkazní povinnosti prokázat, že je to jeho dlužník, kdo stojí v pozadí ovlivňování státních orgánů, aby stěžovateli blokovaly výplatu částek na uspokojení jeho nároků, včetně jiných nároků než z kauzy Lidového domu, a na druhé straně ovlivňování jiných státních orgánů, aby vůči stěžovateli vymáhaly svoje pohledávky bez ohledu na to, že mu jeho příjmy jsou jinými státními orgány blokovány.

Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Ústavní soud, se zřetelem ke skutečnosti, že je příslušný přezkoumávat pouze ústavnost napadeného rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná. Posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření je totiž zásadně věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech toho kterého případu. Jde o procesní rozhodnutí závisející na zvážení soudce (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 464/06). Proto Ústavní soud mohl pouze ověřit, zda v projednávané věci Městský soud v Praze nerozhodl svévolně, nýbrž s ohledem na příslušná ustanovení soudního řádu správního. Ústavní soud má za to, že v projednávané věci Městský soud v Praze rozhodl v souladu s příslušnými ustanoveními soudního řádu správního rovněž v tom směru, že podle § 55 odst. 4 s. ř. s. usnesení o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření, tj. usnesení, kterým se řízení nekončí a ani se jím neukládá nikomu žádná povinnost, nemusí obsahovat odůvodnění. Přitom přezkoumávání reálné existence zákonných podmínek pro vydání předběžného opatření, které je výrazem nezávislého soudního rozhodování, Ústavnímu soudu nepřísluší (srov. usnesení Ústavního soudu III. ÚS 376/05).

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud neshledal, že by postupem městského soudu došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele. Jako obiter dictum Ústavní soud podotýká, že v návrhu na vydání předběžného opatření, jakož i v ústavní stížnosti (která je v podstatě pouze formálně přepsaným návrhem na vydání předběžného opatření), absentuje argumentace, z níž by bylo možné dovodit, že je potřeba zatímně upravit poměry účastníků pro "hrozící vážnou újmu", tedy naplnění legální podmínky pro možné soudcovské uvážení vydat předběžné opatření. Tvrdit a prokázat existenci "hrozící vážné újmy" je přitom povinností žalobce. Z podání stěžovatele opodstatněnost naplnění této zákonné podmínky není způsobilá být prokázána. Institut předběžného opatření má mimořádný a dočasný charakter, přičemž v případě vyhovění návrhu soud před vlastním rozhodnutím ve věci samé prolamuje právní účinky pravomocného rozhodnutí správního orgánu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Vydání předběžného opatření je proto vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce popsal slovy o (hrozící) vážné újmě (nikoli tak každé újmě). Šlo-li v případě uvažovaného návrhu, resp. institutu o výjimku z pravidla, obecný soud potom v souladu s akceptovanou zásadou právní o vztahu pravidla a výjimky neměl s ohledem na obsah návrhu stěžovatele důvodu vykládat relevantní ustanovení s. ř. s. (§ 38 odst. 1) v případě stěžovatele extenzivním způsobem.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. srpna 2008 Jiří Nykodým předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací