Plný text
ÚS 81/96 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti navrhovatele ing. J.R., zastoupeného advokátem JUDr. J.P., proti postupu Okresního soudu Plzeň - město při nařízení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí, sp. zn. E 696/94, t a k t o :
Ústavní stížnost se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í :
Stěžovatel se ve své ústavní stížnosti domáhal vydání nálezu, kterým by bylo vysloveno, že postupem Okresního soudu Plzeň - město při nařízení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí, sp. zn. E 696/94, kterým byly postiženy věci mimo majetek povinného, došlo k porušení č1. 12 odst. 1, 2 a 3 Listiny základních práv a svobod a č1. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a současně navrhoval, aby Ústavní soud rozhodnutí Okresního soudu Plzeň - město, sp. zn. E 696/94, zrušil. Na odůvodnění svého návrhu uvedl, že usnesením Okresního soudu Plzeň - město ze dne 25. 3. 1994, sp. zn. E 696/94, byl nařízen výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí a tyto byly dne 27. 9. 1994 sepsány. Protože v rámci uvedeného soupisu byl uvedený majetek paní E.T., bytem [adresa]
k trvalému ani přechodnému pobytu, podal proti uvedenému rozhodnutí odvolání, které bylo posouzeno jako návrh na zastavení výkonu rozhodnutí a ten byl usnesením ze dne 30. 10. 1995, sp. zn. 696/94, zamítnut. Proti tomuto zamítavému usnesení pak podal odvolání, o němž však dosud nebylo pravomocně rozhodnuto. Naopak paní E.T. byla přípisem Okresního soudu Plzeň - město ze dne 16. 1. 1996 poučena o možnosti podat vylučovací žalobu, na což také soudu odpověděla svým dopisem ze dne 4. 2. 1996.
Ústavní soud přezkoumal návrh stěžovatele včetně jeho příloh, tj. přípisu soudu ze dne 16. 1. 1996, kterým byla E.T. poučena o možnosti podat návrh na vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí dle § 267 odst. 1 o.s.ř. v rámci nalézacího - sporného řízení, a dále přípisu E.T. ze dne 4. 2. 1996, kterým tato soudu sdělila, že podání vylučovací žaloby dle ustanovení § 267 odst. 1 o.s.ř. předpokládá poradu s právníkem, na kterého ona nemá peníze, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je podaná osobou zjevně neoprávněnou, neboť podstatou ústavní stížnosti zůstává námitka stěžovatele, založená na postižení majetku E.T., a nikoliv jeho. Řízení o výkon rozhodnutí je přitom vedené právě proti němu jako povinnému. Protože dle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu jsou ústavní stížnost oprávněni podat jen ti, o • jejichž základní právo nebo svobodu se jedná, nezbylo než návrh dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zák. č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu odmítnout s tím, že je věcí E.T. jako postižené, zda a do jaké míry se bude domáhat ochrany svých práv ať už v rámci soustavy obecných soudů anebo dokonce v řízení před Ústavním soudem.
* P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
JUDr. Iva Brožová V Brně dne 6. 6. 1996 soudce - zpravodaj