Plný text
Sp. zn. II. ÚS 82/94 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou dne 2. 11. 1994 ve věci ústavní stížnosti J.D., zastoupenou advokátem JUDr. M.H., t a k t o :
Ú s t a v n í s o u d n á v r h o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Soudce zpravodaj podle ust. § 43 odst. 1, písm. f) z.č. 182/92 Sb. návrh jako nepřípustný odmítl.
Navrhovatelka se svým podáním ze dne 8. 6. 1994 domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 6. 1993, čj. 13 Co 18/93-62, a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 2. 1994, čj. 4 Cdo 5/94-75.
Rozsudek Krajského soudu v Brně změnil totiž rozsudek soudu I. stupně tak, že návrh stěžovatelky, směřující k uložení povinnosti žalovanému uzavřít dohodu o vydání věci, se ve smyslu z.č. 87/91 Sb. zamítl. Jak podle názoru Krajského soudu v Brně, tak i Vrchního soudu, nelze požadovat uložení takovéto povinnosti vzhledem k tomu, že žalovaná fyzická osoba není osobou povinnou ve smyslu ust. § 4 odst. 2 z.č. 87/91 Sb. Jak správně zdůvodnil Vrchní soud, na věci, jejichž vlastnictví přešlo na nabyvatele formou dědictví, tedy přechodem vlastnického práva, se povinnost k vydání věci ve smyslu restitučního zákona č.87/91 Sb. nevztahuje.
Jak již z preambule citovaného zákona vyplývá, bylo úmyslem zákonodárce a účelem zákona zmírnit pouze některé majetkové a jiné křivdy, k nimž došlo v období let 1948-1989.
Ve smyslu ust. § 2 odst. 1, písm. a) z.č. 87/91 Sb. zmírnění následků některých křivd způsobených občansko-právními úkony, správními akty nebo jinými protiprávními postupy je možno pouze za předpokladu, je-li tato v zákoně výslovně stanovena.
Nelze proto v případě výkladu k ustanovení § 4 odst. 2 z.č. 87/91 Sb. ve znění pozdějších změn a doplňků dojít k širšímu výkladu, než jak je přesně uveden v zákoně.
Poučení: Proti tomuto usnesení odvolání není přípustné.
V Brně dne 2. 11. 1994
JUDr. Antonín Procházka