Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti M. V., zastoupeného JUDr. Markem Šťastným, advokátem se sídlem [adresa] proti usnesení Okresního státního zastupitelství ve Strakonicích ze dne 31. 1. 2008 ve věci sp. zn. ZT 583/2007, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel se svým návrhem domáhá zrušení shora uvedeného usnesení, kterým měla být porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 8 odst. 2, čl. 37 odst. 1, 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny"), v čl. 6 odst. 2 a 3 písm. b), c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v čl. 14 odst. 2 a 3 písm. g) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Usnesením policejního orgánu - Služby kriminální policie a vyšetřování Strakonice ze dne 28. 12. 2007 bylo rozhodnuto o zahájení trestního stíhání stěžovatele jako obviněného z trestného činu ublížení na zdraví dle § 221 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákona v jednočinném souběhu s trestným činem výtržnictví dle § 202 trestního zákona. Napadeným usnesením státní zástupce dle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu stěžovatelovu stížnost zamítl jako nedůvodnou. Hlavním předmětem výtek obsažených jak ve stížnosti proti usnesení policejního orgánu, tak ve stížnost ústavní, je stěžovatelův nesouhlas s provedenou rekognicí in natura ze dne 21. 12. 2007, které se odmítl podrobit proto, že již byla k dispozici rekognice podle fotografie (jež však měla být provedena nezákonně). Stěžovatel s odkazem na zásadu nepřípustnosti nucení k sebeobviňování zdůrazňuje, že je rovněž nepřípustné nutit podezřelého k provedení rekognice in natura. Předmětná rekognice byla proto dle názoru stěžovatele provedena nezákonně, nehledě na další v ústavní stížnosti tvrzená pochybení orgánů činných v trestním řízení v rámci jejího provedení. Mimoto stěžovatel též poukazuje na skutečnost, že jeho obhájci nebylo umožněno účastnit se plánované rekognice, přestože se prostřednictvím advokáta JUDr. Josefa Šťastného z účasti omluvil, požádal o odročení, a omluvu posléze podepřel lékařským potvrzením. Stěžovatel je tak přesvědčen, že způsob provedení rekognice in natura je v dané věci důkazem, který nelze v trestním řízení dále použít a není možné na jeho základě ani zahájit trestní stíhání.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ve vztahu k posuzované věci Ústavní soud především konstatuje, že ve své ustálené rozhodovací praxi zpravidla neshledal usnesení, kterým je zahajováno trestní stíhání konkrétní osoby, způsobilým k tomu, aby bylo podrobeno přezkumu na základě podané ústavní stížnosti. Například v usnesení ze dne 24. 11. 2005 ve věci sp. zn. III. ÚS 369/05 Ústavní soud konstatoval: "Usnesení o zahájení trestního stíhání svou podstatou představuje pouze primární procesní předpoklad nezbytný k tomu, aby trestní řízení v konkrétní věci bylo zahájeno a dále vedeno. Důvodnost zahájení trestního řízení je předmětem celého trestního řízení a zahájení trestního stíhání určité osoby pro konkrétní trestný čin neznamená, že takové posouzení jejího jednání je konečné, a to včetně právní kvalifikace předmětného skutku, a že by tak byl vysloven nezvratný závěr, že tato osoba se trestného činu dopustila. Trestní řízení jako zákonem upravený proces poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci, představuje proces sestavený ze spolupůsobení a kontroly realizované jednotlivými orgány činnými v trestním řízení a v tomto procesu, který zahájením trestního stíhání teprve začíná, lze zpravidla i případné protiústavní vady napravit v rámci celého řízení obvyklým a zákonem předvídatelným způsobem. Ústavní soud, veden principem minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, proto shledává důvod pro svůj zásah, tj. pro vyhovění ústavní stížnosti, v této fázi trestního řízení toliko výjimečně." Ústavní soud dále v této souvislosti v plném rozsahu odkazuje na usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 554/03 (in: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 32, str. 467), ve kterém podrobně vyhodnotil dosavadní judikaturu Ústavního soudu vztahující se k problematice zahájení trestního stíhání (či sdělení obvinění). Vzhledem k výše uvedenému nemůže být v této fázi řízení považována za relevantní námitka stěžovatele ohledně nepoužitelnosti provedené rekognice jako důkazu, neboť k jejímu hodnocení jsou k dispozici další stadia probíhajícího trestního řízení. Pokud se jedná o konkrétní námitky obsažené v projednávané ústavní stížnosti, Ústavní soud konstatuje, že se jedná o opakování námitek, se kterými se již ústavně konformním způsobem vyrovnalo okresní státní zastupitelství v odůvodnění napadeného usnesení. Shodnými námitkami stěžovatele se již, a to s poukazem na svoji dosavadní judikaturu týkající se problematiky porušení zásady nepřípustnosti donucování k sebeobvinění, zabýval i Ústavní soud ve věci sp. zn. III. ÚS 849/08, kterým bylo odmítnuto obsahově obdobné podání stěžovatele. Ústavní soud neshledal důvod se od názorů zde vyslovených odchýlit ani v nyní projednávané věci, proto návrh jako zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. června 2008 Jiří Nykodým předseda senátu