Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatele P. B., o ústavní stížnosti proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 23 C 100/2005-85 ze dne 29. 9. 2008, usnesení Městského soudu v Praze č. j. 35 Co 537/2008-99 ze dne 12. 12. 2008 a usnesení Nejvyššího soudu č. j 25 Cdo 4045/2009-139 ze dne 22. 12. 2010, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 1. 4. 2011, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, jimiž byl dle ustanovení § 43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, pro vady odmítnut jeho žalobní návrh. Stěžovatel nadále trvá ovšem na tom, že žalobu, prostřednictvím níž požadoval zaplacení 100.000.000,- Kč s příslušenstvím z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, patřičně zdůvodnil a doložil listinnými důkazy i svědectvími. Napadenými rozhodnutími mu bylo fakticky znemožněno domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a došlo tak k porušení jeho ústavně zaručeného práva na soudní a jinou právní ochranu, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost nesplňovala formální náležitosti návrhu ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), byl stěžovatel přípisem ze dne 2. 5. 2011 vyzván k odstranění vytýkaných vad ve lhůtě 30 dnů. Tato výzva obsahovala informaci, že v řízení před Ústavním soudem musí být zastoupen advokátem, a to včetně vlastního sepsání návrhu, a upozornění, že pokud vytčené vady nebudou ve stanovené lhůtě odstraněny, bude jeho návrh odmítnut.
Dne 7. 6. 2011 obdržel Ústavní soud přípis, v němž stěžovatel žádal o prodloužení stanovené lhůty do 15. 6. 2011 z důvodu zaneprázdněnosti přiděleného advokáta, přičemž k podání přiložil plnou moc, udělenou k zastupování před Ústavním soudem Mgr. R. G. Ačkoli bylo stěžovateli vyhověno v této jeho žádosti a lhůta mu byla prodloužena o dalších 10 dnů, k odstranění dříve vytknutých vad nedošlo. Sdělení o prodloužení lhůty bylo přitom navrhovateli doručeno dne 13. 6. 2011 a lhůta marně uplynula dnem 23. 6. 2011. Za dané situace Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než návrh jako vadný podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. června 2011
Stanislav Balík, v. r. soudce zpravodaj