II. ÚS 973/22

Odůvodnění

1. V předmětné věci vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 973/22, která byla podle rozvrhu práce Ústavního soudu přidělena k rozhodování senátu ve složení z předsedy JUDr. Tomáše Lichovníka a soudců JUDr. J. J. a JUDr. D. U., stěžovatel podáním doručeným dne 13. 5. 2022 Ústavnímu soudu podle § 37 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ve znění pozdějších předpisů, sdělil, že odmítá soudce JUDr. J. J., protože ho považuje za podjatého. K odůvodnění podjatosti odkázal na obsah ústavních stížností proti usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2021 sp. zn. I. ÚS 1424/21 a ze dne 23. 3. 2022 sp. zn. I. ÚS 774/22 (usnesením Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2022 sp. zn. II. ÚS 973/22, IV. ÚS 988/22 byly obě věci spojeny ke společnému řízení pod sp. zn. II. ÚS 973/22), ve kterých namítá, že měl se soudcem JUDr. J. J. dlouhodobý přátelský a kolegiální vztah, který postupně přerostl i do občasné finanční výpomoci ze strany stěžovatele, a že finančně podporoval různé aktivity jmenovaného soudce. Tvrdí, že naposledy se setkali dne 3. 3. 2021 a probírali možnosti obrany v případě, že dovolání v trestní věci stěžovatele bude Nejvyšším soudem zamítnuto. Stěžovatel má z uvedených důvodů za to, že soudce JUDr. J. J. měl zákonnou povinnost podle § 36 zákona o Ústavním soudu vyloučit se z projednávání a rozhodování věci, což neučinil. K tomu odkazuje na četnou judikaturu Ústavního soudu týkající se principu nestranného soudního rozhodování.

2. Podáním doručeným dne 3. 6. 2022 stěžovatel Ústavnímu soudu podle § 37 odst. 1 zákona o Ústavním soudu sdělil, že odmítá soudce JUDr. Tomáše Lichovníka, protože ho považuje za podjatého, neboť ho pojí se soudcem JUDr. J. J. letité přátelství.

3. Podáním doručeným dne 14. 6. 2022 stěžovatel Ústavnímu soudu podle § 37 odst. 1 zákona o Ústavním soudu sdělil, že odmítá soudce JUDr. D. U., protože ho považuje za podjatého. Toto své přesvědčení odůvodnil tím, že JUDr. D. U. je v příbuzenském vztahu se soudkyní Městského soudu v Praze Mgr. D. D., která je neteří JUDr. M. U., bývalé manželky soudce JUDr. D. U.. Senát Městského soudu v Praze pod vedením Mgr. D. D. rozsudkem ze dne 23. 5. 2019 č. j. 10 T 4/2014-2839 uznal stěžovatele vinným a odsoudil ho k trestu odnětí svobody. Posledním krokem jeho obrany byla ústavní stížnost, o níž Ústavní soud rozhodl usnesením ze dne 20. 7. 2021 sp. zn. I. ÚS 1424/21. Je tak podle stěžovatele zjevné, že rozhodoval-li by JUDr. D. U. v dané věci, rozhodoval by o rozsudku vydaném předsedkyní senátu, která je s ním ve výše popsaném vztahu. Dále stěžovatel podrobně rozebírá, že ve starší právní úpravě zakládal vztah strýc - neteř vyloučení přímo ze zákona.

4. K námitce podjatosti se soudce JUDr. J. J. vyjádřil přípisem ze dne 12. 9. 2022, ve kterém uvedl, že se stěžovatelem byli před patnácti lety známými, že měli společné sportovní záliby a že jejich vzájemné kontakty ustaly ještě před jeho jmenováním soudcem Ústavního soudu. Konstatoval, že ke stěžovateli má neutrální vztah, za svého přítele jej nepovažuje, avšak nemá k němu ani negativní postoj. Odmítá tvrzení, že ve stěžovatelem zpochybňovaných řízeních rozhodoval jako podjatý (vyloučený) soudce. Za posledních přibližně deset let se setkal se stěžovatelem pouze jednou na krátké schůzce, což nevyhodnotil jako důvod své podjatosti, přičemž jeho podjatost nenamítl ani nikdo jiný, ač tak učinit mohl. Domnívá se, že stěžovatel zřejmě doufal, že s ohledem na jeho osobu rozhodne v jeho prospěch, proto ani v jednom z případů námitku podjatosti nevznesl. Vznesl ji až ve chvíli, kdy bylo rozhodnuto v jeho neprospěch. JUDr. J. J. dodal, že totéž, co stěžovatel uplatnil v předmětné ústavní stížnosti, uváděl i v podnětu na zahájení kárného řízení vůči němu, který předseda Ústavního soudu vyhodnotil jako nedůvodný. Závěrem soudce JUDr. J. J. sdělil, že se v namítaných řízeních necítil být podjatým, že rozhodoval podle svého nejlepšího přesvědčení, nezávisle a nestranně, a že neexistoval subjektivně ani objektivně žádný důvod pro jeho vyloučení ani pro postup podle § 38 zákona o Ústavním soudu. Jeho podjatost byla namítnuta až po skončení řízení, které pro stěžovatele dopadlo jinak, než si přál.

5. Soudce JUDr. Tomáš Lichovník ve svém vyjádření ze dne 15. 9. 2022 potvrdil přátelský vztah se soudcem JUDr. J. J., současně však uvedl, že se nedomnívá, že by to byl důvod pro jeho vyloučení z rozhodování věci. Zdůraznil, že soudce JUDr. J. J. v dané věci není v pozici účastníka řízení či vedlejšího účastníka řízení, proto jeho vztah k němu není podstatný.

6. Soudce JUDr. D. U. se k námitce podjatosti vyjádřil přípisem ze dne 8. 8. 2022. K stěžovatelem namítanému příbuzenskému vztahu s Mgr. D. D. potvrdil, že její matka, JUDr. Lyana Rozlivková, je polorodou sestrou jeho bývalé manželky JUDr. M. U.. Současně však uvedl, že s JUDr. M. U. je rozveden již od roku 2015, že uzavřel jiné manželství a že vůči Mgr. D. D. v současnosti není v žádném ohledu v příbuzenském vztahu, toliko s ní při občasném setkání přátelsky pohovoří. Má za to, že tento vzdálený a již zaniklý příbuzenský vztah nezakládá důvod pro jeho vyloučení z projednání a rozhodování věci ve smyslu § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ani on sám se ve věci necítí být podjatý.

7. Podle § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům, lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v tomto ustanovení představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; dále jen "Listina"). Nezávislý a nestranný soudce je klíčovou součástí práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

8. Nestrannost soudce je třeba posuzovat ze subjektivního i objektivního hlediska, přičemž subjektivní kritérium vypovídá o osobním přesvědčení soudce v daném případě, objektivní naproti tomu o tom, že soudce skýtá dostatečné záruky vylučující v tomto ohledu oprávněné pochybnosti.

9. Při posuzování nestrannosti osoby soudce je nutné jednak vycházet z předpokladu, že podjatost lze u soudce shledat teprve v případě, že je skutečně dán osobní vztah soudce k projednávané věci, účastníkům řízení či jejich zástupcům, jednak je nutno zkoumat intenzitu možného vztahu soudce k projednávané věci.

10. Při posuzování nestrannosti osoby soudce je rovněž nutné vycházet z předpokladu, že jde o profesionála schopného oddělit svůj předchozí profesní život od nynější rozhodovací činnosti (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2021 sp. zn. IV. ÚS 811/21). Podjatost lze u soudce shledat teprve v případě, že je skutečně dán osobní vztah soudce k projednávané věci, účastníkům řízení či jejich zástupcům.

11. Jde-li o soudce JUDr. J. J., je třeba zdůraznit, že jeho vztah ke stěžovateli coby účastníku řízení je předmětem řízení vedeného pod sp. zn. II. ÚS 973/22. Otázkou nyní posuzované námitky podjatosti stěžovatele je toliko poměr soudce JUDr. J. J. k předmětné věci ve smyslu § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, přičemž nelze přehlížet, že rozhodoval-li by jmenovaný soudce ve spojených věcech pod sp. zn. II. ÚS 973/22, v nichž podstatou argumentace ústavních stížností je postup soudce JUDr. J. J., který měl podle tvrzení stěžovatele zákonnou povinnost podle § 36 zákona o Ústavním soudu se v těchto předchozích věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 1424/21 a sp. zn. I. ÚS 774/22 vyloučit z projednávání a rozhodování věci, což neučinil. Fakticky by tedy ve spojených věcech pod sp. zn. II. ÚS 973/22 rozhodoval o tom, zda se měl či neměl vyloučit z rozhodování těchto dvou předchozích věcí, tedy jinak řečeno o svém postupu v těchto předchozích věcech. Z logiky věci tedy plyne, že daná okolnost je důvodem pro vyloučení JUDr. J. J. z projednání a rozhodování příslušné věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 973/22, neboť by s ohledem na uvedenou skutečnost objektivně mohly vzniknout důvodné pochybnosti o jeho nepodjatosti při tomto rozhodování. Navíc podpůrně je třeba uvést, že spojené ústavní stížnosti jsou formulovány jako kvazižaloba pro zmatečnost, přičemž podle § 14 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali.

12. Naproti tomu u soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. D. U. žádný osobní vztah k projednávané věci, účastníkům řízení či jejich zástupcům s ohledem na shora uvedené skutečnosti dán není. Okolnosti, že JUDr. Tomáše Lichovníka pojí s JUDr. J. J. letité přátelství (zvláště když ten v této věci s ohledem na shora vedené rozhodovat nebude) a že Mgr. D. D., která byla předsedkyní senátu nalézacího soudu rozhodujícího v trestní věci stěžovatele, je neteří bývalé manželky JUDr. D. U., se kterou již od roku 2015 není v žádném příbuzenském vztahu, zjevně pochybnosti o nepodjatosti jmenovaných soudců Ústavního soudu nevzbuzují.

13. Na základě výše uvedeného proto I. senát Ústavního soudu, určený podle § 10 odst. 1 Rozvrhu práce Ústavního soudu na rok 2022 pro rozhodnutí o vyloučení soudce II. senátu (s ohledem na skutečnost, že soudce JUDr. J. J. je současně předsedou I. senátu, který má podle rozvrhu práce rozhodovat o vyloučení soudců II. senátu), dospěl k závěru, že v daném případě existuje důvod k vyloučení soudce JUDr. J. J. z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 973/22, neboť by s ohledem na shora uvedené skutečnosti objektivně mohly vzniknout důvodné pochybnosti o jeho nepodjatosti. Současně I. senát Ústavního soudu shledal, že neexistuje důvod podle § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu k vyloučení soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. D. U. z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 973/22.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. září 2022 Pavel Šámal v. r. předseda senátu

Odůvodnění

1. Dne 8. 4. 2022 podal stěžovatel ústavní stížnost proti usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2021 sp. zn. I. ÚS 1424/21, vedenou pod sp. zn. II. ÚS 973/22. Napadeným usnesením byla odmítnuta ústavní stížnost stěžovatele proti rozhodnutím v jeho trestní věci, a to pro zjevnou neopodstatněnost. Svou současnou stížnost stěžovatel odůvodnil tím, že členem senátu rozhodujícím ve věci sp. zn. I. ÚS 1424/21 byl soudce Jaromír Jirsa, který dle mínění stěžovatele byl vyloučen z rozhodování pro podjatost. Stěžovatele se jmenovaným soudcem má či měl pojit dlouholetý přátelský vztah. Skutečnost, že soudce Jaromír Jirsa nenavrhl své vyloučení a společně s ostatními členy senátu stížnost stěžovatele odmítl, vede stěžovatele ke spekulaci, zda již zmíněný původně přátelský vztah nebyl ve skutečnosti soudcem Jaromírem Jirsou vnímán negativně. Zmíněné usnesení ze dne 20. 7. 2021 bylo stěžovateli fyzicky doručeno v srpnu 2021. Stěžovatel si tehdy nebyl vědom, že by se proti usnesení mohl bránit. Na to jej až později přivedl jeho současný právní zástupce.

2. Dne 11. 4. 2022 podal stěžovatel další ústavní stížnost, tentokrát proti usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2022 sp. zn. I. ÚS 774/22, vedenou pod sp. zn. IV. ÚS 988/22. Napadeným usnesením soudce Jaromír Jirsa odmítl ústavní stížnost stěžovatele jako opožděnou. Ústavní stížnost byla doručena Ústavnímu soudu dne 17. 3. 2022 a odmítnuta již dne 23. 3. 2022. Stěžovatel tak prakticky neměl ani možnost odmítnout soudce zpravodaje. Věcné námitky ohledně soudce zpravodaje a jeho tvrzené podjatosti byly stejné jako ve věci sp. zn. II. ÚS 973/22.

3. Usnesením pléna Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2022 bylo rozhodnuto o spojení obou ústavních stížností ke společnému řízení. Usnesením třetího senátu Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2022 sp. zn. II. ÚS 973/22 bylo mimo jiné rozhodnuto tak, že soudce Tomáš Lichovník není vyloučen z projednání a rozhodování ve věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 973/22. 4. Oběma shora uvedenými stížnostmi se stěžovatel domáhá zrušení napadených usnesení a jejich projednání v novém senátu. Jak sám uvádí, právní řád neposkytuje stěžovateli žádný opravný prostředek a stěžovatel se proto domáhá "judikatorního vytvoření" opravného prostředku.

5. Pravomoc a působnost Ústavního soudu jsou upraveny v čl. 87 Ústavy. V následujícím čl. 88 odst. 1 Ústavy je uvedeno, že zákon stanoví, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení a další pravidla o řízení před Ústavním soudem. Tímto zákonem je zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Jediným opravným prostředkem v řízení o ústavní stížnosti, který zákon připouští je obnova řízení podle § 119. Z ustanovení § 43 odst. 3 a § 54 odst. 2 vyplývá, že proti usnesení a nálezu Ústavního soudu se není možné odvolat. Ústavní soud tedy není oprávněn na základě ústavní stížnosti svá předchozí rozhodnutí rušit. S ohledem na čl. 2 odst. 3 Ústavy si takovou pravomoc nemůže ani "judikatorně vytvořit". 6. Jak vyplývá z výše uvedeného, není Ústavní soud příslušný k projednání návrhů - ústavních stížností stěžovatele. Proto oba návrhy odmítl podle § 43 odst. 1) písm. d) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. prosince 2022

Tomáš Lichovník v. r. soudce zpravodaj

Odůvodnění

1. Dne 8. 4. 2022 podal stěžovatel ústavní stížnost proti usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2021 sp. zn. I. ÚS 1424/21, vedenou pod sp. zn. II. ÚS 973/22. Dne 11. 4. 2022 podal stěžovatel další ústavní stížnost, tentokrát proti usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2022 sp. zn. I. ÚS 774/22, vedenou pod sp. zn. IV. ÚS 988/22. Dne 13. 4. 2022 obdržel Ústavní soud od stěžovatele v řízeních o obou ústavních stížnostech přípisy, v nichž navrhuje spojení těchto věcí ke společnému řízení z důvodu jejich skutkové i právní podobnosti.

2. Podle § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve spojení s § 112 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, může Ústavní soud spojit ke společnému projednání věci, které u něho byly zahájeny a skutkově spolu souvisí nebo se týkají týchž účastníků.

3. V záhlaví uvedené ústavní stížnosti tyto požadavky splňují. Z předmětných ústavních stížností a jejich příloh Ústavní soud zjistil, že v obou případech stěžovatel napadá usnesení Ústavního soudu vydaná v řízeních, v nichž byl účastníkem. Obě ústavní stížnosti spolu rovněž úzce souvisí, neboť v nich stěžovatel namítá, že těmito ústavními stížnostmi napadená usnesení Ústavního soudu byla přijata vyloučeným soudcem Jaromírem Jirsou. Důvody pro vyloučení, resp. podjatosti soudce Jaromíra Jirsy jsou v obou ústavních stížnostech formulovány shodně.

4. Ústavní soud proto, z důvodu hospodárnosti a efektivity, podle shora uvedených zákonných ustanovení, tyto věci spojil ke společnému řízení. 5. Řízení o ústavních stížnostech sp. zn. II. ÚS 973/22 a sp. zn. IV. ÚS 988/22 se v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu spojuje k řízení vedenému pod v pořadí první spisovou značkou, což je v tomto případě řízení vedené pod sp. zn. II. ÚS 973/22. Pro spojené řízení zůstává soudcem zpravodajem soudce určený v souladu s rozvrhem práce Ústavního soudu na období od 1. 1. 2022 č. Org. 1/22, ve znění účinném od 7. 2. 2022 č. Org. 12/22, jímž je soudce Tomáš Lichovník.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. dubna 2022 Pavel Rychetský v. r. předseda Ústavního soudu