Plný text
ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud ČR rozhodl ve věci navrhovatelů J.D., O.H., ing. H.D., D.S., V.D., H.D., K.D., H.K., J.D., všichni zastoupeni advokátem JUDr. V.H., o ústavní stížnosti proti výměrům Magistrátu h1. města Prahy ze dne 29. 9. 1947, č.j. 42965-NS-47, a ze dne 10. 5. 1948, Sp. zn. II ÚS 98/94
a s Ministerstvem vnitra ČSR ze dne 16. 1. 1950, sp. zn. 562/2-13/8-1949, kterými byl konfiskován majetek O.D., neboť se jim jako dědicům - oprávněným osobám-nepodařilo dosáhnout jejich zrušení postupem podle § 1 a § 31 zák. č. 87/1991 Sb., ani návrhem na přezkoumání těchto výměrů učiněným 10. 2. 1994 na Ministerstvo vnitra ČR a konečně ani návrhem, učiněným 19. 4. 1994 na Ministerstvo spravedlnosti ČR na přezkoumání přípisu, kterým byl nepříznivě vyřízen jejich podnět k podání protestu prokurátora podle § 31 zák. č. 87/1991 Sb. Na odůvodnění svého návrhu uvedli, že napadené výměry jsou v rozporu s č1. 3 a 11 Listiny, neboť k propadnutí majetku postačilo, aby šlo o osobu německé národnosti.
Ústavní soud ČR přezkoumal návrh navrhovatelů včetně napadených výměrů Magistrátu hl. města Prahy ze dne 29. 9. 1947, čj. 42965-NS-47, a ze dne 10. 5. 1948,čj. 52969-NS-47,ve spojení s výměrem Ministerstva vnitra ČSR ze dne 16. 1. 1950, zn. 562/2-13/8-1949, a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně podaný po uplynutí 60-ti denní zákonné lhůty upravené v § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., a proto byl dle § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnut jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání zákonem. Totéž platí i ohledně přípisu GP ze dne 27. 12. 1993, kterým nebylo vyhověno podnětu k podání protestu dle § 31 zák. č. 87/1991 Sb., pokud měli navrhovatelé ve výsledku na mysli napadení tohoto přípisu. Pro úplnost se uvádí, že žádost z 10. 2. 1994 o přezkoumání výměru Ministerstva vnitra ČSR z 16. 1. 1950, zn. 562/2-13/8-1949 adresovanou témuž ministerstvu (vyřízena přípisem téhož dne)
Sp. zn. II ÚS 98/94
Ministerstvo spravedlnosti ČR nemohlo založit počátek běhu 60-ti denní lhůty dle § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. Navíc pokud měla stížnost směřovat právě proti "rozhodnutím" - přípisům z 8. 3. 1994 a 11. 5. 1994 uvedených ministerstev, šlo by o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou ve smyslu § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., neboť těmito "rozhodnutími" - přípisy nedošlo k porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle č1. 10 Ústavy, což ostatně netvrdí ani sami navrhovatelé, když poukazují na porušení základních práv pouze v souvislosti s napadenými výměry.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
JUDr. Iva Brožová soudkyně Ústavního soudu ČR
V Brně dne 13. 7. 1994