Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti S. Š., zastoupeného JUDr. Klárou Doležalovou, advokátkou, sídlem [adresa] Praha 8 - Karlín, proti dvěma usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 4. dubna 2022 sp. zn. 0 P 88/2018, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníka řízení, a 1) M. Š. a nezletilých 2) A. Š. a 3) L. A. Š., jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená v čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 1 a 2, čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. V řízení o vyměření výživného Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") výrokem I. usnesení ze dne 4. 4. 2022 sp. zn. 0 P 88/2018 ustanovil znalecký ústav APELEN Valuation, a. s. z oboru ekonomika k vypracování znaleckého posudku. Úkolem znaleckého ústavu má být zejména určení hodnoty obchodních společností v tomto usnesení specifikovaných, jakož i zodpovězení dalších otázek týkajících se možných příjmů stěžovatele (otce nezletilých vedlejších účastnic řízení). Stěžovateli uložil podle § 127 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), povinnost poskytnout znaleckému ústavu součinnost pro vypracování znaleckého posudku (výrok II.) a dále povinnost složit zálohu na náklady důkazu znaleckým posudkem ve výši 100 000 Kč (výrok III.).
3. Obvodní soud dalším usnesením rovněž ze dne 4. 4. 2022 sp. zn. 0 P 88/2018 výrokem I. ustanovil znalce Z. M. z oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí, k vypracování znaleckého posudku, jehož úkolem má být určit obvyklou cenu nemovitostí v tomto výroku specifikovaných. Stěžovateli a první vedlejší účastnici řízení (matce nezletilých) uložil podle § 127 odst. 4 o. s. ř. povinnost poskytnout znalci součinnost pro vypracování znaleckého posudku (výrok II.). První vedlejší účastnici řízení a stěžovateli dále uložil povinnost složit zálohu na náklady důkazu znaleckým posudkem každému ve výši 25 000 Kč (výroky III. a IV.). V obou usneseních obvodní soud účastníky upozornil, že tomu, kdo nesplní povinnost uloženou mu podle § 127 odst. 4 o. s. ř., může soud uložit pořádkovou pokutu až do výše 50 000 Kč, a toho, kdo se nedostaví bez omluvy ke znalci, může dát předvést.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení svých shora uvedených ústavně zaručených práv. Brojí proti tomu, že mu byla uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady důkazů (znaleckých posudků), a to v situaci, kdy samotné řízení o vyměření výživného neinicioval a provedení těchto důkazů nenavrhoval. Vyslovuje přesvědčení, že povinnost k úhradě zálohy na náklady důkazu stíhá toho, kdo tyto důkazy požadoval. K tomu podotýká, že není objektivně schopen zálohu na znalecký posudek zaplatit, neboť jeho příjem představuje pouze starobní důchod a polovina z příjmů z nájmu, které doložil. Vzhledem k tomu, že proti napadeným usnesením neexistuje žádný opravný prostředek, nezbývá mu, než podat ústavní stížnost. Je mu totiž ukládána povinnost, kterou není schopen splnit a za jejíž nesplnění mu hrozí postižení jeho majetku. Stěžovatel současně navrhl podle § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
6. Ústavní soud se dále zabýval přípustností ústavní stížnosti. Ústavní soud ve své judikatuře soustavně připomíná, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem [viz např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243); rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].
7. Stěžovatel brojí proti procesním rozhodnutím, jimiž mu byla uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady provedení důkazů (znaleckých posudků). Ústavní soud přitom již dříve judikoval, že rozhodnutí týkající se nákladů na provedení důkazů jsou rozhodnutími nemeritorní povahy, kdy jejich vydáním nemůže dojít k zásahu do ústavně zaručených práv (svobod). Mohlo by se tak stát až teprve v případě, že by stěžovateli byla uložena povinnost k náhradě těchto nákladů řízení. O povinnosti k náhradě nákladů řízení přitom rozhoduje soud zpravidla až v rozhodnutí, jímž se u něho řízení končí. Teprve rozhodnutí, jímž by bylo rozhodnuto o povinnosti k náhradě nákladů řízení, by proto mohlo být na újmu práv stěžovatele (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2005 sp. zn. III. ÚS 292/05, ze dne 30. 11. 2010 sp. zn. III. ÚS 2985/10, ze dne 31. 5. 2011 sp. zn. IV. ÚS 1362/11, ze dne 30. 11. 2012 sp. zn. II. ÚS 3460/12, či ze dne 24. 3. 2015 sp. zn. II. ÚS 3450/14).
8. Ve světle citovaných rozhodnutí proto Ústavní soud v nyní posuzované věci konstatuje, že rozhodnutí o uložení povinnosti stěžovateli zaplatit zálohu na náklady důkazu - znaleckých posudků - nepředstavují konečná rozhodnutí, kterými by byla stěžovateli uložena povinnost k úhradě nákladů řízení. Rozhodnutími o uložení povinnosti složit zálohu na náklady důkazu ani není nijak předjímáno výsledné rozhodnutí soudu, kterým teprve bude jednotlivým účastníkům řízení uložena povinnosti k zaplacení nákladů řízení. Nesplní-li účastník řízení povinnost složit zálohu na provedení důkazu uloženou pravomocným rozhodnutím soudu, je jediným důsledkem tohoto postupu, že takový důkaz nelze provést. Vynucení úhrady zálohy na provedení důkazu pak určitě nemůže být vymáháno ukládáním pořádkových pokut ve smyslu § 127 odst. 4 o. s. ř., jak se snaží předestřít stěžovatel. Uložit pořádkovou pokutu lze totiž pouze v případech v tomto ustanovení uvedených (tj. nedostavení se ke znalci, nepředložení potřebných předmětů, nepodání nutných vysvětlení, nepodrobení se lékařskému vyšetření, popřípadě zkoušce krve, anebo odmítnutí něco vykonat nebo snášet, ale vždy pouze v souvislosti se zpracováním znaleckého posudku), tedy v zásadě jen v případě neposkytnutí součinnosti znalci.
9. Na tomto základu Ústavní soud nemohl jinak, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh nepřípustný.
10. Vzhledem k tomu, že bylo neprodleně rozhodnuto o samotné ústavní stížnosti, nebylo třeba, aby Ústavní soud samostatně rozhodoval o žádosti stěžovatele o odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí (§ 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. dubna 2022
Jiří Zemánek v. r. soudce zpravodaj