Plný text
III. ÚS 103/01 Ústavní soud rozhodl dne 31. května 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, o návrhu P.L., zastoupeného JUDr. J.B., o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2000, sp. zn. 22 Co 440/2000, a Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. srpna 2000, sp. zn. 16 C 167/99, t a k t o :
Návrh se odmítá .
O d ů v o d n ě n í : Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených usnesení soudů, jimiž nebylo vyhověno jeho návrhu na povolení obnovy řízení ve věci přivolení k výpovědi, vedené pod sp. zn. 16 C 227/93. Poukázal na okolnosti, za nichž prováděl stavební úpravy v bytě, na jejich rozsah a na to, že důkazy ke svým tvrzením neměl možnost si opatřit dříve, než v říjnu 1999, kdy se náhodně setkal s osobou, která mu mohla jména svědků sdělit. Uvedl dále, že rozhodnutí soudů obou stupňů považuje za nesprávná, usnesení odvolacího soudu pak za povrchní. Proto nabyl přesvědčení, že došlo k porušení jeho práva na řádný a spravedlivý proces, zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu rozhodnutí napadených ústavní stížností zásah do práv, jichž se stěžovatel dovolává, shledán nebyl. Z odůvodnění usnesení Městského soudu v Praze je nepochybné, že se jmenovaný soud vypořádal se všemi námitkami stěžovatele uplatněnými v odvolání, a že také nepochybil ve výkladu a aplikaci ustanovení § 228 odst. 1 písm. a), b) občanského soudního řádu, které obsahuje důvody obnovy řízení. Odůvodnění usnesení ze dne 30. listopadu 2000 je zcela vyčerpávající a lze proto na ně odkázat. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. května 2001