Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)3× citováno

Spisová značka

III. ÚS 104/05

Téma · generováno AIPřezkum exekučního titulu při výkonu rozhodnutí

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 23. 3. 2005Zpravodaj: Mucha JiříTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2005:3.US.104.05
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FO STĚŽOVATEL - FONapadený akt: rozhodnutí soudu rozhodnutí souduPodání: 24. 2. 2005Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /rovnost účastníků řízení, rovnost „zbraní“

Shrnutí · generováno AI

Stěžovatelé napadli soudní výkon rozhodnutí pro daňové nedoplatky a namítali také vady předchozího daňového řízení. Ústavní soud uvedl, že v řízení o výkonu nelze přezkoumávat zákonnost exekučního titulu ani řízení, které mu předcházelo. Ústavní stížnost proto odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

V řízení o výkonu rozhodnutí nelze přezkoumávat zákonnost postupu ani rozhodnutí, které vedlo k vydání exekučního titulu; případnou nezákonnost tohoto řízení nelze řešit ústavní stížností proti rozhodnutí o zahájení výkonu. Ústavní soud není další přezkumnou instancí pro veškerá procesní pochybení, ale posuzuje intenzitu zásahu do ústavně zaručených práv. Ústavní stížnost byla jako zjevně neopodstatněná odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Eventuální nezákonnost řízení vedoucího k vydání exekučního titulu není možno řešit cestou ústavní stížnosti proti rozhodnutí zahajujícímu výkon rozhodnutí.
    Zobrazit v textu
  • Ústavní soud není superrevizní instancí, jejímž úkolem by bylo perfekcionisticky "předělávat řízení", které před obecnými soudy proběhlo, a případně sestavovat inventář všech možných pochybení.
    Zobrazit v textu
  • Měřítkem pro rozhodování Ústavního soudu musí být proto intenzita, s níž bylo zasaženo do Ústavou zaručených základních práv, a v této souvislosti zjištění, zda se jedná o zásah, který zřetelně vedl k omezení, resp. odepření základních práv (shodně nález I. ÚS 60/97 , Sb.n.u.ÚS, sv. 11, str. 9 a násl.).
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Ústavní soud rozhodl dne 23. března 2005 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1. J. P. a 2. V. P., obou zastoupených Mgr. Josefem Blažkem, advokátem v Bruntále, Žižkovo náměstí 2, proti usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 27. 6. 2002, čj. 4 E 390/2002-11, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 2002, čj. 9 Co 1012/2002-26, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 2004, čj. 20 Cdo 1579/2003-48, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení shora označených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 3 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Rozhodnutím Okresního soudu v Bruntále byl zahájen výkon rozhodnutí k vymožení daňových nedoplatků dle vykonatelného výkazu nedoplatků vydaného Finančním úřadem v Bruntále. Stěžovatelé ve stručné ústavní stížnosti argumentují, že došlo k porušení rovnosti účastníků řízení, neboť obecné soudy se nezabývaly psychickým stavem stěžovatelky V. P. ani aktuálním stavem daňového řízení, které poskytlo exekuční titul vůči oběma stěžovatelům. Soudy prý navíc zvolily nevhodný způsob výkonu rozhodnutí. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Stěžovatelé ve své ústavní stížnosti, ostatně stejně jako v dovolání podaném k Nejvyššímu soudu ČR, směšují důvody tvrzené protizákonnosti postupu v rámci daňového řízení před orgány finanční správy, na straně jedné, a důvody údajné protizákonnosti výkonu rozhodnutí. Ústavní soud ovšem nemůže, byť jej k tomu stěžovatelé vybízí, posuzovat ústavnost rozhodnutí, která jsou podkladem pro výkon rozhodnutí, neboť tato rozhodnutí ve věci samé nejsou předmětem této ústavní stížnosti, a předmětem této ústavní stížnosti jsou jen rozhodnutí související s výkonem rozhodnutí proti oběma stěžovatelům. Obdobně argumentoval i odvolací soud ve v záhlaví označeném rozhodnutí, neboť ani ten nebyl oprávněn v rámci řízení o výkonu rozhodnutí přezkoumávat případnou zákonnost postupu směřujícího k vydání rozhodnutí, které slouží jako exekuční titul. Eventuální nezákonnost řízení vedoucího k vydání exekučního titulu není možno řešit cestou ústavní stížnosti proti rozhodnutí zahajujícímu výkon rozhodnutí. Co se týče dalších argumentů stěžovatelů, není na Ústavním soudu, aby obsáhle přezkoumával správnost a vhodnost způsobu výkonu rozhodnutí Finančního úřadu v Bruntále obecnými soudy. Není na Ústavním soudu, aby všechny detaily procesního postupu obecných soudů ve vykonávacím řízení znovu podrobně přezkoumával. Ústavní soud není superrevizní instancí, jejímž úkolem by bylo perfekcionisticky "předělávat řízení", které před obecnými soudy proběhlo, a případně sestavovat inventář všech možných pochybení. Jeho povinností je neztratit ze zřetele skutečné poslání Ústavního soudu a omezit se na svůj základní úkol, jímž není kontrola soudní činnosti ve všech směrech a ohledech a dohledávání jakékoliv možné nezákonnosti či procesního pochybení, které se snad v individuálním soudním řízení naskytne, nýbrž posuzování konformity aktů aplikace práva s ústavním pořádkem. Měřítkem pro rozhodování Ústavního soudu musí být proto intenzita, s níž bylo zasaženo do Ústavou zaručených základních práv, a v této souvislosti zjištění, zda se jedná o zásah, který zřetelně vedl k omezení, resp. odepření základních práv (shodně nález I. ÚS 60/97, Sb.n.u.ÚS, sv. 11, str. 9 a násl.). Ústavní soud proto došel k názoru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost odmítl. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 23. března 2005

JUDr. Jiří Mucha předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací