Usnesení ze dne 25. 7. 2023
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudce Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavních stížností stěžovatelů I. L., t. č. ve Vazební věznici, P.O.BOX 5, Praha-Pankrác, zastoupené Mgr. Ing. Daliborem Rakoušem, advokátem se sídlem [adresa] a V. L., t. č. ve Vazební věznici, P.O.BOX 5, Praha-Pankrác, zastoupeného Mgr. Ing. Petrou Bělicovou, advokátkou se sídlem [adresa] Praha 6, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. 12. 2022 č. j. 8T 41/2021-791 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2023 sp. zn. 8 To 16/2023, takto:
Výrok
Ústavní stížnosti se odmítají.
Odůvodnění
1. Výše označení stěžovatelé podali v zákonné lhůtě prostřednictvím advokátů a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnosti. Ústavní soud usnesením ze dne 2. 5. 2023 sp. zn. III. ÚS 1057/23, IV. ÚS 1058/23 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) rozhodl o spojení věcí obou stěžovatelů ke společnému řízení pod sp. zn. III. ÚS 1057/23. Posuzovanými ústavními stížnostmi se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť tvrdí, že jimi byla porušena jejich práva podle čl. 7 odst. 2, čl. 8 odst. 2 a 5, čl. 36 odst. 1, čl. 40 odst. 2, 3 Listiny základních práv a svobod.
2. Jak vyplynulo z ústavních stížností a přiložených listin, státní zástupkyně podala dne 14. 5. 2021 pod sp. zn. 2 ZT 103/2019 obžalobu na oba stěžovatele pro skutky kvalifikované jako zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku a další přečiny podvodu. Obvodní soud chtěl nařídit hlavní líčení. Vzhledem k tomu, že stěžovatelé byli nekontaktní, vydal obvodní soud dne 5. 1. 2022 příkaz k zatčení na oba stěžovatele. Když nebyl delší čas realizován a bylo zjevné, že oba obvinění jsou v Německu a jsou pro soud nekontaktní, vydal dne 16. 8. 2022 evropský zatýkací rozkaz. Ten byl realizován v Německu a oba stěžovatelé byli dne 14. 12. 2022 v 11:00 hod. předáni na hraničním přechodu Waidhaus orgánům Policie ČR a tyto je převezli k obvodnímu soudu. Výše citovaným usnesením rozhodl obvodní soud ve vazebním zasedání konaném dne 14. 12. 2022 tak, že podle § 68 odst. 1 trestního řádu se oba stěžovatelé berou do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) trestního řádu. Stížnosti podané proti usnesení obvodního soudu městský soud výše citovaným usnesením zamítl.
3. Stěžovatelé ve svých stížnostech namítají především nesouhlas s postupem soudu, který rozhodl o uvalení vazby bez přítomnosti jejich obhájců, čímž měl porušit jejich právo na obhajobu. K vazebnímu důvodu § 67 písm. a) trestního řádu namítají, že závěr o tom, že jsou stěžovatelé nekontaktní, je toliko hypotetický a jednoznačně nemá podklad v provedeném dokazování, neboť stěžovatelé se po celou dobu trestního stíhání nacházeli v téže obci (Freudenstadt) na území Německa a před orgány činnými v trestním řízení se žádným způsobem neskrývali. K vazebnímu důvodu dle § 67 písm. c) trestního řádu stěžovatelé namítají, že závěr soudu o tom, že nemají finanční prostředky, neodpovídá skutečnosti, neboť v okamžiku jejich zadržení měli k dispozici částku 1 000 EUR.
4. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelů i obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný. Vzhledem k argumentaci stěžovatelů v ústavních stížnostech nutno zejména připomenout, že vazba představuje zajišťovací institut sloužící k dosažení účelu trestního řízení, přičemž rozhodování o vazbě nelze chápat jako rozhodování o vině či nevině obviněného. Je tedy přirozené, že je vedeno vždy v rovině pouhé pravděpodobnosti (a nikoliv jistoty) ohledně důsledků, jež mohou nastat, nebude-li obviněný držen ve vazbě. Posuzování, zda je vazba nezbytným opatřením k dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu nelze dosáhnout jiným způsobem ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků orgány činnými v trestním řízení, je věcí především obecných soudů. Zásah Ústavního soudu je možný jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem, nebo jsou-li tvrzené důvody vazby v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku; viz např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 12. 2005 sp. zn. IV. ÚS 689/05.
5. V daném případě stěžovatelé Ústavní soud v zásadě žádají, aby napadená rozhodnutí podrobil detailnímu věcnému přezkumu. K takovému zásahu Ústavního soudu však není důvod, neboť obecné soudy vysvětlily, proč shledaly vzetí stěžovatelů do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a) a c) trestního řádu nezbytným, přičemž své závěry založily na konkrétních skutečnostech. Oba stěžovatelé byli pro soud dlouhodobě nekontaktní, nemají bydliště v České republice a v případě uznání viny jim hrozí vysoké tresty. Základní podmínkou zbavení osobní svobody je důvodné podezření ze spáchání trestného činu založené na existenci skutečností nebo důkazů způsobilých přesvědčit objektivního pozorovatele, že osoba mohla spáchat trestný čin. Z povahy věci však vyplývá, že stupeň podezření nemusí být tak vysoký, jaký se vyžaduje pro odsouzení, jak je vysloveno již výše. V dané věci soudy konstatovaly, že zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, a jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchali obvinění, a s ohledem na osoby obviněné, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením.
6. Soudy podrobně popsaly, proč stále existuje důvodná obava, že stěžovatelé po propuštění na svobodu uprchnou nebo se bude skrývat či pokračovat v trestné činnosti. Tyto argumenty není třeba jen poněkud jinými slovy opakovat. Nepřítomností obhájců při vazebním zasedání, která dle § 73f odst. 2 trestního řádu není povinná, se dostatečně podrobně, i s odkazy na literaturu a judikaturu, zabýval městský soud v bodech 19 a 20 odůvodnění usnesení. Skutečnost, že se stěžovatelé se závěry soudů neztotožňují, není sama o sobě důvodem k tomu, aby je Ústavní soud přehodnocoval.
7. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. července 2023
Jiří Zemánek, v. r. předseda senátu
Usnesení ze dne 2. 5. 2023
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského, soudců a soudkyně Ludvíka Davida, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Jana Svatoně, Pavla Šámala, Vojtěcha Šimíčka, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky I. L., t. č. ve Vazební věznici Praha Pankrác, zastoupené Mgr. Ing. Daliborem Rakoušem, advokátem, sídlem [adresa] Praha 2 - Vinohrady, vedené pod sp. zn. III. ÚS 1057/23, a ústavní stížnosti stěžovatele V. L., t. č. ve Vazební věznici Praha Pankrác, zastoupeného Mgr. Ing. Petrou Bělicovou, advokátkou, sídlem [adresa] Praha 6 - Dejvice, vedené pod sp. zn. IV. ÚS 1058/23, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2023 sp. zn. 8 To 16/2023 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. prosince 2022 č. j. 8 T 41/2021-791, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2, jako vedlejších účastníků řízení, o návrhu na spojení, takto:
Výrok
Ústavní stížnosti vedené pod spisovými značkami III. ÚS 1057/23 a IV. ÚS 1058/23 se spojují ke společnému řízení a nadále budou vedeny pod sp. zn. III. ÚS 1057/23.
Odůvodnění
1. Ústavní soud obdržel v záhlaví uvedené ústavní stížnosti, jimiž se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí tvrdíce, že jimi došlo k porušení jejich základních práv.
2. Podle § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve spojení s § 112 odst. 1 občanského soudního řádu, může Ústavní soud spojit ke společnému projednání věci, které u něho byly zahájeny a skutkově spolu souvisejí, nebo se týkají týchž účastníků.
3. Z předmětných ústavních stížností a jejich příloh se podává, že stěžovatelé brojí proti shodným usnesením, kterými bylo rozhodnuto o jejich vzetí do vazby. Ústavní soud proto, z důvodu hospodárnosti a efektivity, podle shora uvedených zákonných ustanovení rozhodl o spojení ve výroku uvedených věcí ke společnému řízení.
4. Podle § 5 odst. 7 Rozvrhu práce Ústavního soudu pro rok 2023 č. Org. 1/23 je soudcem zpravodajem ve spojených věcech soudce Ludvík David, neboť mu byla přidělena první ze spojovaných ústavních stížností. Řízení o spojených věcech bude vedeno pod sp. zn. III. ÚS 1057/23.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. května 2023
Pavel Rychetský, v. r. předseda Ústavního soudu