Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. H., zastoupeného Mgr. Petrem Havrlíkem, LL.M., advokátem, sídlem [adresa] proti jinému zásahu orgánu veřejné moci - Okresního soudu v Příbrami v řízení vedeném pod sp. zn. 21 C 143/2025, za účasti Okresního soudu v Příbrami, jako účastníka řízení, a Ing. P. K., obchodní korporace RADON EXPRES, s. r. o., Bc. F. V. a J. V., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá toho, aby Ústavní soud konstatoval, že rozhodnutím Okresního soudu v Příbrami (dále jen "okresní soud") ze dne 29. 1. 2026 o blíže nespecifikované a neodůvodněné "opravě žaloby" (označení účastníka soudního řízení podle § 43 občanského soudního řádu) bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených práv na spravedlivý proces a soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), principu rovnosti účastníků podle čl. 37 odst. 3 Listiny a práva být slyšen podle čl. 38 odst. 2 Listiny, a aby toto rozhodnutí zrušil.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že u okresního soudu je pod sp. zn. 21 C 143/2025 vedeno řízení o žalobě vedlejších účastníků (dále jen "žalobci"). Žalobci označili v žalobě žalovaného jménem a příjmením, adresou, datem narození a identifikačním číslem osoby (IČO). Došlo ovšem k tomu, že IČO patřilo stěžovateli, kdežto datum narození stěžovatelovu otci. Stěžovatel i jeho otec mají stejné jméno, příjmení i adresu. Z protokolu o přípravném jednání před okresním soudem ze dne 29. 1. 2026 a z usnesení okresního soudu ze dne 17. 2. 2026 č. j. 21 C 143/2025-147 plyne, že žalovaným je stěžovatelův otec. Soud stěžovatele za žalovaného považoval omylem a v průběhu řízení mu, respektive jeho zástupci doručoval písemnosti, ač stěžovatel nebyl účastníkem řízení. V průběhu přípravného jednání dne 29. 1. 2026 přítomný zástupce stěžovatele na tuto záměnu upozornil, na což zástupkyně žalobců reagovala, že opravuje žalobu tak, že z ní vypouští IČO stěžovatele, které bylo uvedeno omylem. Soud k tomu konstatoval, že žalobci opravili vadu žaloby a soud zváží další procesní postup.
3. Stěžovatel ústavní stížnost formuluje tak, že směřuje proti rozhodnutí, kterým okresní soud akceptoval opravu žaloby, a namítá, že okresní soud měl rozhodnout o ukončení jeho účasti v řízení usnesením, popřípadě o záměně účastníka či meritorně. Rovněž zdůrazňuje, že v řízení mu vznikly náklady a nyní není zřejmé, jak a po kom se má domáhat jejich úhrady.
4. Co do obsahu stejnou ústavní stížnost, doručenou dne 15. 3. 2026, podanou stěžovatelem vyložil Ústavní soud v usnesení ze dne 17. 3. 2026 sp. zn. II. ÚS 696/26 tak, že směřuje proti jinému zásahu spočívajícímu v tom, že soud nerozhodl o stěžovatelových nákladech řízení, ani o záměně účastníků, ani nevydal rozhodnutí ve věci samé, jímž by posoudil důvodnost žaloby směřující proti stěžovateli. Současně dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť stěžovatel nepodal návrh podle § 174a zákona o soudech a soudcích, a podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ji odmítl.
5. Poté stěžovatel tento návrh podal, Krajský soud v Praze ho však usnesením ze dne 8. 4. 2026 č. j. 104 UL 17/2026-8 podle § 174a odst. 6 zákona o soudech a soudcích odmítl s tím, že byl podán někým, kdo k jeho podání není oprávněn, tedy osobou, která není účastníkem řízení.
6. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení (§ 42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu), a dospěl k závěru, že tomu tak není.
7. Ústavní soud vychází z toho, že stěžovatel se v daném řízení nedomáhá svého práva u soudu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, a ani ho okresní soud nepovažuje za účastníka řízení v postavení žalovaného, resp. po opravě žaloby s ním jako s žalovaným již nejedná, a jeho účastenství bylo pouze domnělé. V tomto řízení se tedy nerozhoduje o jeho právech a povinnostech, ale o právech a povinnostech "skutečného" účastníka M. H. staršího. Ústavní stížnost tudíž byla podána osobou, která k tomu zjevně nebyla oprávněna.
8. Pro úplnost možno dodat, že pokud by okresní soud o právech a povinnostech stěžovatele (přesto) rozhodl, může se proti takovému rozhodnutí bránit řádnými a mimořádnými opravnými prostředky. Rovněž Milan Holý starší má po skončení řízení ve věci (žaloby) k dispozici opravné prostředky, v rámci nichž může namítat údajné procesní pochybení okresního soudu, jež mělo spočívat v tom, že nerozhodl o záměně účastníků či o věci samé (ve vztahu ke stěžovateli); není tudíž důvod, proč by se jím Ústavní soud měl v tomto stadiu řízení zabývat (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
9. Poukazuje-li stěžovatel na náklady, které kvůli nesprávnému postupu okresního soudu marně vynaložil, tyto by vůbec nevznikly, kdyby na to, že jedná s nesprávnou osobou v důsledku označení žalovaného chybným IČO, soud obratem upozornil, což mohl učinit i bez právního zastoupení, protože tato skutečnost mu musela být zcela zřejmá s ohledem na správné označení žalovaného datem narození, jakož i na obsah žaloby. Nicméně, má-li stěžovatel za to, že mu nesprávným postupem soudu vznikla škoda, může se její náhrady domáhat postupem podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.
10. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. dubna 2026
Jan Svatoň v. r. soudce zpravodaj