Ústavní soud rozhodl dne 23. dubna 2010 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele I. M., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 11. 2009 sp. zn. 11 Co 651/2009, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Dne 15. 4. 2010 bylo Ústavnímu soudu doručeno elektronické podání stěžovatele s připojeným autorizovaným elektronickým podpisem, v němž stěžovatel brojil proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě uvedenému v záhlaví tohoto usnesení. V následujících dnech stěžovatel Ústavnímu soudu v uvedené věci elektronickou cestou zaslal ještě několik dalších obsáhlých a málo srozumitelných přípisů.
Stěžovatelovo podání nesplňovalo náležitosti a podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Přes svou obsáhlost toto podání postrádalo jakoukoli srozumitelnou argumentaci. Stěžovatel nebyl zastoupen advokátem.
Z evidence rozhodnutí Ústavního soudu soudce zpravodaj zjistil, že stěžovatel již v minulosti podal množství podobných návrhů (přibližně sedmdesát), přičemž v drtivé většině těchto případů ani po výzvě soudce zpravodaje k odstranění vad návrhu nedošlo ze strany stěžovatele k jejich odstranění (např. řízení sp. zn. I. ÚS 494/07, II. ÚS 493/07, IV. ÚS 495/07, III. ÚS 613/07, IV. ÚS 631/07, III. ÚS 681/07, III. ÚS 710/07 aj.). Jak soudce zpravodaj zjistil, důvodem je sveřepé odmítání stěžovatele být v řízení před Ústavním soudem zastoupen právním zástupcem z řad advokátů.
Soudce zpravodaj proto v daném případě vážil, zda opětovně i v tomto řízení stěžovatele vyzývat k odstranění vad podání, je-li s ohledem na předchozí postup stěžovatele zřejmé, že stěžovatel byl v okamžiku podání seznámen se všemi zákonem předvídanými požadavky na obsahové a formální náležitosti návrhu na zahájení řízení a že vytýkané vady ani na základě výzvy soudce zpravodaje neodstraní, neboť, ač byl v minulosti mnohokrát poučen o nemožnosti takového postupu, opětovně žádal Ústavní soud o "přidělení" advokáta. Podle soudce zpravodaje je třeba vyjít z účelu výzvy k odstranění vad podání podle ust. § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu, jímž je především procesní poučení navrhovatele o náležitostech návrhu na zahájení řízení. V daném konkrétním případě je naprosto evidentní, že stěžovatel byl v tomto směru Ústavním soudem náležitě poučen již v celé řadě předchozích řízení. V předchozích usneseních Ústavního soudu (naposledy usnesení ze dne 18. 12. 2009, sp. zn. III.ÚS 3080/09) byl stěžovatel rovněž seznámen s důvody obligatorního právního zastoupení účastníků řízení před Ústavním soudem. Bylo by proto zcela bezúčelným, aby soudce zpravodaj v tomto řízení stěžovatele opětovně marně vyzýval k odstranění vad podání.
S ohledem na to soudce zpravodaj návrh, který trpěl vadami, pro něž nebyl před Ústavním soudem meritorně projednatelný, podle ust. § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. dubna 2010
Jan Musil v. r. soudce zpravodaj