Plný text
III. ÚS 110/02 Ústavní soud rozhodl dne 16. dubna 2002, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele E., spol. s r. o., zastoupeného JUDr. H. H., advokátkou, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. listopadu 2001, č. j. 29 Ca 36/2000-23, rozhodnutí Oblastního celního úřadu v Břeclavi ze dne 7. března 1996, sp. zn. 01-4089/20/95, a platebního výměru Celního úřadu Břeclav-dálnice ze dne 26. října 1995, č. j. 29-2139/CD/95, t a k t o : Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení uvedených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, jež jsou mu zaručena čl. 36 odst. 2 a čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 96 Ústavy. Uvedl, že rozhodnutí krajského soudu není, dle jeho přesvědčení, v souladu s § 245 občanského soudního řádu, poněvadž předmětem jeho přezkoumání nebyla zákonnost rozhodnutí správního orgánu z hlediska platnosti - z důvodu absence všech náležitostí rozhodnutí. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu stížností napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud, jak vyplývá z obsahu odůvodnění rozsudku, se vypořádal se všemi námitkami uplatněnými v žalobě o přezkoumání rozhodnutí celních orgánů, když také vyložil obsah § 80 odst. 1, § 81 odst. 1, § 140 odst. 2 a § 240 zák. č. 13/1993 Sb., jakož i jeho aplikaci v předmětné věci. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. dubna 2002