Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele C. L., zastoupeného JUDr. Jindřichem Pelouchem, advokátem, sídlem [adresa] proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. února 2019 č. j. 13 To 48/2019-417, za účasti Krajského soudu v Praze, a Z. G., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud"), neboť má za to, že jím bylo porušeno zejména jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny.
2. Z ústavní stížnosti, jakož i z listin k ústavní stížnosti přiložených, se podává, že Okresní soud v Berouně (dále jen "okresní soud") usnesením ze dne 4. 1. 2019 č. j. 1 T42/2017-383 zavázal odsouzeného k náhradě nákladů vzniklých stěžovateli jako poškozenému (kdy odsouzený usmrtil při dopravní nehodě manželku stěžovatele a matku jejich dětí) přibráním zmocněnce JUDr. Jindřicha Peloucha ve výši 108 472 Kč.
3. Ke stížnosti odsouzeného podle § 141 a násl. trestního řádu zrušil krajský soud usnesení okresního soudu a znovu rozhodl tak, že odsouzený je povinen nahradit stěžovateli náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy, tedy náklady vzniklé přibráním zmocněnce, a to v celkové výši 55 280 Kč. Krajský soud přitom vyšel ze zjištění, že zmocněnec v daném řízení zastupoval tři poškozené a náhradu a odměnu podle advokátního tarifu je tak nutné snížit, a to v tom rozsahu, že některými úkony zastoupil všechny tři poškozené zároveň, jakož i snížením sazby mimosmluvní odměny.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel se snížením náhrady nákladů a odměny krajským soudem nesouhlasí. Vysvětluje zejména, proč takový postup považuje za rozporný s dosavadní rozhodovací praxí obecných soudů, jakož i se zněním advokátního tarifu.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení jemu předcházející z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost (viz níže), dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, není však samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé. Ústavní soud v minulosti mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83, čl. 90 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Postupují-li soudy v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe atrahovat výkon přezkumného dohledu nad jejich činností. Důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by proto byl dán pouze tehdy, když by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními [srov. např. nález ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257)]. Taková pochybení Ústavní soud ve stěžovatelově věci neshledal.
8. Z odůvodnění napadeného usnesení je patrné, že krajský soud při posuzování účelnosti nákladů vynaložených stěžovatelem jako poškozeným v trestním řízení zastoupeným zmocněncem postupoval přiměřeně a dostatečně konkrétně a pečlivě svoje závěry specifikoval. Dospěl-li proto k závěru, že zmocněncem účtované úkony a nárokovaná odměna i náklady vykazují v řízení taková specifika, na základě kterých není možné postupovat podle obvyklých pravidel při účtování odměn advokátů, nelze takovému závěru z ústavněprávního hlediska nic podstatného vytknout, včetně snížení vypočtené náhrady nákladů a "zastropování" výše odměny za jeden úkon.
9. Nadto dle názoru Ústavního soudu přitom pro věc relevantní ustanovení advokátního tarifu za určitých okolností nevylučují výklad zvolený krajským soudem, tedy ten, který se mu jevil s ohledem na konkrétní okolnosti případu jako rozumnější a spravedlivější a tuto svoji úvahu - a to je stěžejní - rovněž dostatečně zdůvodnil; výslovně navíc postupoval v intencích na věc dopadající judikatury Ústavního soudu [srov. k tomu krajským soudem odkazované usnesení sp. zn. II. ÚS 1266/18 ze dne 9. 5. 2018 a usnesení sp. zn. IV. ÚS 3103/17 ze dne 29. 5. 2018 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na htpp://nalus.usoud.cz)]. Ústavní soud - který není povolán k výkladu podústavního práva (zde dokonce i práva podzákonného) a ani k jeho sjednocování - proto uzavírá, že za situace, kdy soud zvolil ze dvou možných výkladů jeden, který není zjevně nelogický, nespravedlivý či jinak excesivní, nevidí žádný rozumný důvod tento jeho závěr z hlediska ochrany ústavnosti jakkoliv zpochybňovat.
10. Ústavní soud má tedy za to, že s ohledem na aspekty vylíčené výše nelze konstatovat, že by napadeným rozhodnutím byla porušena základní práva (svobody) stěžovateli zaručená ústavním pořádkem, a proto byla jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. května 2019
Josef Fiala v. r. předseda senátu