Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatele J. B., zastoupeného JUDr. Petrou Carvanovou, advokátkou, sídlem [adresa] proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. března 2017 sp. zn. 67 To 59/2017, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze jako vedlejšího účastníka, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stručné vymezení věci
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí se podává, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 8. 12. 2016 bylo rozhodnuto o tom, že soudkyně tohoto soudu JUDr. Alice Havlíková (dále též jen "soudkyně") není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené pod sp. zn. 3 T 17/2014. Stěžovatel uvedené usnesení napadl stížností, kterou Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 3. 2017 č. j. 67 To 59/2017 jako nedůvodnou podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl.
Argumentace stěžovatele
3. Stěžovatel zastává názor, že soudkyně nerozhoduje v jeho věci objektivně a nestranně, nýbrž že její postup svědčí spíše o určité míře zlomyslnosti a účelové schválnosti. Stěžovatel upozorňuje na nedůslednost přepisu zvukových záznamů pořizovaných v průběhu hlavních líčení, kdy z protokolů podle stěžovatele "vypadávají" důležité skutečnosti, a dále na neochotu soudkyně provádět důkazy navržené obhajobou. Stěžovatel hodnotí jako extrémně formalistický přístup soudkyně to, že po vypovězení plné moci obhájcům ze strany stěžovatele stanovila lhůtu tří dnů ke zvolení obhájce nového, přičemž tyto tři dny připadaly na státní svátek a víkend, takže fakticky došlo k porušení práva stěžovatele na obhajobu.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
5. Ústavní soud dále zkoumal přípustnost návrhu. K základním principům, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří zásada subsidiarity. Podle ní je předpokladem přípustnosti ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva stěžovateli poskytuje (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). K této zásadě se Ústavní soud podrobněji vyslovil mimo jiné v nálezu ze dne 13. 7. 2000 sp. zn. III. ÚS 117/2000 (N 111/19 SbNU 79).
6. V projednávané věci dosud nebylo meritorně rozhodnuto, neboť vydáním napadeného usnesení o nevyloučení samosoudkyně řízení nekončí a stěžovateli jsou nadále k dispozici prostředky podle trestního řádu v rámci trestního řízení, zejména odvolání a dovolání. Teprve po jejich vyčerpání, bude-li se stěžovatel nadále domnívat, že jejich prostřednictvím tvrzený stav protiústavnosti nebyl napraven, se může obrátit na Ústavní soud (obdobně usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2815/09, I. ÚS 2222/09, II. ÚS 839/09, IV. ÚS 237/09, I. ÚS 2617/08, IV. ÚS 1643/08, II. ÚS 520/07, II. ÚS 515/07, II. ÚS 57/07, II. ÚS 558/07, II. ÚS 565/06, II. ÚS 644/12, II. ÚS 2663/12 či IV. ÚS 2114/13, dostupná v databázi NALUS na: http://www.nalus.usoud.cz).
7. Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. prosince 2017
JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D. v.r. soudce zpravodaj