Ústavní soud rozhodl dne 10. května 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti K. D., zastoupeného Mgr. Jakubem Drábkem, advokátem se sídlem [adresa] proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. ledna 2012 č. j. 33 Cdo 4526/2011-79, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. června 2011 č. j. 70 Co 215/2011-66, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. března 2011 č. j. 38 C 133/2010-47, ve znění opravného usnesení ze dne 17. května 2011 č. j. 38 C 133/2010-62, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. listopadu 2010 č. j. 38 C 133/2010-29, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel v ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 2. 4. 2012, napadá všechna v záhlaví tohoto usnesení označená rozhodnutí pro údajné porušení čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
K porušení stěžovatelem označených ústavně zaručených práv a svobod mělo dojít postupem Obvodního soudu pro Prahu 4, který údajně nesprávně rozhodl rozsudkem pro zmeškání, ačkoliv pro takové rozhodnutí nebyly dodrženy zákonem stanovené podmínky. Stěžovatel v této souvislosti argumentuje tím, že soudu bylo v době jeho rozhodování známo, že stěžovatel na adrese trvalého bydliště P. nebydlí, neboť předmětný byt prodal. Protože Obvodnímu soudu pro Prahu 4 mělo být z jiných řízení vedených stěžovatelem před tímto soudem známo, že stěžovatel je v těchto řízeních zastupován advokátem Mgr. Jakubem Drábkem, měl soud z procesní opatrnosti zajistit doručování všech písemností prostřednictvím tohoto advokáta, pokud je soud nedoručoval na adresu jeho "nového bydliště". Jestliže tak soud neučinil, neumožnil stěžovateli v soudním řízení řádně využívat a hájit jeho procesní práva a zájmy.
Z připojených listin se zjišťuje:
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 4. 3. 2011 č. j. 38 C 133/2010-47, ve znění opravného usnesení ze dne 17. 5. 2011 č. j. 38 C 133/2010-62, odmítl pro opožděnost odvolání stěžovatele proti rozsudku pro zmeškání, vydanému týmž soudem dne 24. 11. 2010 č. j. 38 C 133/2010-29.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 6. 2011 č. j. 70 Co 215/2011-66 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 17. 1. 2012 č. j. 33 Cdo 4526/2011-79 odmítl dovolání stěžovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2011 č. j. 70 Co 215/2011-66 [§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c) o. s. ř.].
Ústavní stížnost je dílem zjevně neopodstatněná a dílem opožděně podaná.
Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Podle odstavce 4 tohoto ustanovení platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Je-li mimořádným opravným prostředkem dovolání podané v občanském soudním řízení podle ustanovení § 236 a násl. o. s. ř., přichází v úvahu (jeho) odmítnutí coby nepřípustného "z důvodů závisejících na ... uvážení" (ve smyslu citovaného § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu) - z povahy věci [srov. ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) nebo b) o. s. ř.] - jen v případě dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (případně přípustného podle jeho obdobného užití podle § 238 odst. 2, § 238a odst. 2 o. s. ř.). V případě dovolání přípustného dle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolací přezkum předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.], přičemž současně je nutno tvrdit, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze efektivně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 2332/07, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Logicky a opět nevyhnutelně (též bez "uvážení") dovolací soud odmítne jako nepřípustné dovolání v režimu přípustnosti podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jestliže dovolatel sice uplatnil obecně způsobilý dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., napadl jím však posouzení právní otázky, na kterém rozhodnutí nespočívá (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 1549/08).
Dovolání stěžovatele bylo odmítnuto nikoli z důvodů závisejících na uvážení dovolacího soudu [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.], ale proto, že proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, není dovolání přípustné. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než přisvědčit závěru Nejvyššího soudu, že dovolání stěžovatele je nepřípustné. Ústavní stížnost je proto v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu zjevně neopodstatněná. Tato skutečnost však má za následek, že stěžovateli nesvědčí dobrodiní ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, a proto lhůta k podání ústavní stížnosti začala běžet dnem následujícím po doručení usnesení odvolacího soudu stěžovateli, v důsledku čehož je třeba ústavní stížnost v části směřující proti rozhodnutím soudu prvního a druhého stupně hodnotit jako opožděně podanou.
Z důvodů vyložených výše odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost dílem jako opožděně podanou podle ust. § 43 odst. 1 písm. b) a dílem jako zjevně neopodstatněnou podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. května 2012 Jan Musil v. r. předseda senátu Ústavního soudu