Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce zpravodaje Milana Hulmáka a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky PhDr. M. Ž., zastoupené Mgr. Tomášem Lázničkou, advokátem, sídlem [adresa] Praha 5, proti přípisu Okresního soudu v Písku ze dne 5. března 2026 č. j. 16 D 88/2017-492, za účasti Okresního soudu v Písku, jako účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, domáhá vyslovení protiústavnosti uvedeného přípisu Okresního soudu v Písku (dále jen "okresní soud") z důvodu tvrzeného porušení čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadeného přípisu plyne, že stěžovatelka je sestrou zemřelého E. B. (zůstavitel). Po smrti zůstavitele bylo vedeno u okresního soudu pozůstalostní řízení; účastníkem tohoto řízení byl syn zůstavitele, nikoli stěžovatelka. Stěžovatelka následně požádala o nahlédnutí do spisu vedeného v uvedeném pozůstalostním řízení. Svou žádost odůvodnila tím, že nahlížení do spisu je potřebné pro ochranu jejích práv v jiném občanskoprávním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") pod sp. zn. 9 C 353/2019, kterého se účastní jak ona, tak syn zůstavitele.
3. Napadeným přípisem okresního soudu bylo stěžovatelce sděleno, že soud její žádosti nevyhověl. Ve stručnosti uvedl, že stěžovatelka, která není účastnicí pozůstalostního řízení, neosvědčila právní zájem nebo vážné důvody ve smyslu § 44 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti zdůrazňuje, že okresnímu soudu dostatečně doložila, že má právní zájem na nahlédnutí do spisu vedeného v pozůstalostním řízení. Má za to, že tento právní zájem je dán potřebou ověřit si informace, které by mohly být relevantní i pro občanskoprávní řízení vedené u obvodního soudu. Opakuje, že v zájmu hospodárnosti řízení jí mělo být nahlížení umožněno, aby spis nebylo nutné připojovat ke spisu vedenému u obvodního soudu. Dále uvádí, že o její žádosti mělo být rozhodnuto usnesením, nikoli pouze neformálním přípisem. Tím, že o její žádosti nebylo rozhodnuto usnesením, byla stěžovatelka zkrácena na svém právu na řádné odůvodnění rozhodnutí.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud předně podotýká, že z důvodů, které budou uvedeny níže, posuzoval ústavní stížnost jako podanou proti (faktickému) rozhodnutí soudu. V návaznosti na to konstatuje, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, jež byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky plynoucími z § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelka neměla k dispozici žádné další procesní prostředky nápravy, které by mohla před podáním ústavní stížnosti čerpat. Její ústavní stížnost je tudíž přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní stížnost se týká (faktického) rozhodnutí o právu stěžovatelky nahlížet do soudního spisu v řízení, jehož nebyla účastnicí. Napadeným rozhodnutím okresního soudu byla stěžovatelčina žádost zamítnuta, protože neosvědčila svůj právní zájem nebo vážný důvod pro nahlížení.
7. Na úvod je vhodné připomenout, že právo jiných osob než účastníků řízení a jejich zástupců nahlížet do spisu je upraveno v § 44 odst. 2 občanského soudního řádu. Podle tohoto ustanovení soud (předseda senátu) na žádost povolí každému, kdo na tom má právní zájem nebo kdo pro to má vážné důvody, aby nahlédl do spisu a aby si z něho učinil výpisy nebo opisy. Jinými slovy, právo jiných osob než účastníků řízení a jejich zástupců nahlížet do spisu je podmíněno prokázáním právního zájmu nebo jiného vážného důvodu. Zatímco vyhovět žádosti o nahlížení lze pouhým opatřením, o jejím zamítnutí se vyhotovuje odůvodněné rozhodnutí (srov. např. Svoboda, K., Smolík, P. Levý, J., Doležílek, J. a kol. Občanský soudní řád, 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 241, marg. 11; srov. také usnesení ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. I. ÚS 2820/17). Rozhodnutí o nepovolení nahlížení do spisu je však rozhodnutím o vedení řízení, pročež proti němu není přípustné odvolání [§ 202 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu; srov. také usnesení ze dne 24. 7. 2018 sp. zn. I. ÚS 1725/18, bod 12].
8. Ústavní soud dále připomíná, že jeho judikatura je v oblasti přezkumu rozhodnutí o nepovolení nahlížení do spisu podle § 44 odst. 2 občanského soudního řádu mimořádně zdrženlivá. Zhodnocení, zda žadateli, který není účastníkem řízení, svědčí právní zájem či vážný důvod k nahlédnutí do spisu, je předně věcí předsedy senátu. Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší přehodnocovat důvody, které předsedu senátu vedly k závěru o absenci právního zájmu či vážného důvodu pro nahlížení do spisu (usnesení sp. zn. I. ÚS 2820/17; usnesení ze dne 9. 11. 2011 sp. zn. IV. ÚS 2935/11; usnesení ze dne 4. 6. 2009 sp. zn. II. ÚS 213/09 a další).
9. Stěžovatelce lze dát za pravdu v tom, že o její žádosti mělo být rozhodnuto formou odůvodněného rozhodnutí, nikoli pouhého přípisu. V postupu okresního soudu tudíž lze spatřovat určitá pochybení. Samotné pochybení ve formě však bez dalšího nezakládá porušení základního práva na spravedlivý proces, zejména pokud tím nedošlo ke zkrácení procesních práv stěžovatelky (kupříkladu práva hájit svá práva prostřednictvím zákonem předpokládaných opravných prostředků). Jak však bylo uvedeno výše, i kdyby okresní soud rozhodl usnesením, jak požaduje stěžovatelka, nic by to nezměnilo na skutečnosti, že proti takovému rozhodnutí by nebylo možné podat odvolání ani využít jiné opravné prostředky podle občanského soudního řádu. Stěžovatelka by se tak ocitla v praktické identické situaci jako nyní, tj. takové rozhodnutí by mohla nanejvýš napadnout ústavní stížností. Ústavní soud proto nemohl přisvědčit názoru stěžovatelky, že již samotné pochybení ve formě, jakou bylo rozhodováno o její žádosti, zakládá porušení jejího práva na spravedlivý proces.
10. Ústavní soud v návaznosti na to zohlednil také to, že stěžovatelka - má-li za to, že informace obsažené ve spisu okresního soudu jsou esenciální pro hájení jejích práv v občanskoprávním řízení vedeném u obvodního soudu - má pořád možnost navrhnout provedení důkazu tímto soudním spisem, resp. v něm obsaženými listinami, což je jí zjevně známo. Jak sama argumentuje, cestu, nahlížení do spisu volila z důvodu, který spatřovala v hospodárnosti řízení. Obvodní soud si spis či listiny může opatřit od okresního soudu a provést je jako důkaz (§ 129 odst. 2 občanského soudního řádu). Nedošlo proto k žádnému zkrácení procesních práv stěžovatelky.
11. Ústavní soud ze všech uvedených důvodů ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 27. srpna 2026
Jan Svatoň v. r. předseda senátu