Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Milanem Hulmákem o ústavní stížnosti stěžovatele J. Š., bez právního zastoupení, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. dubna 2025 č. j. 4 Tm 4/2024-324 a výzvě Krajského soudu v Praze ze dne 10. dubna 2025 č. j. 4 Tm 4/2024-319, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavnímu soudu byla dne 25. 4. 2025 doručena ústavní stížnost, prostřednictvím níž se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení a výzvy Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud"), zároveň žádá o vydání nového rozhodnutí, o přiznání náhrady nákladů řízení, odklad výkonu trestu odnětí svobody než bude věc náležitě prošetřena a odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí do doby, než bude ústavní stížnost řádně přezkoumána.
2. V napadeném usnesení krajského soudu byla podle § 92 odst. 1 a 2 trestního zákoníku a podle § 334 odst. 1 trestního řádu započtena doba zadržení a dříve vykonaných trestů odnětí svobody do uloženého souhrnného trestu odnětí svobody v trvání tři roky. V napadené výzvě krajského soudu byl stěžovatel vyzván k nástupu do výkonu trestu.
3. Ústavní soud dříve, než přistoupil k věcnému projednání ústavní stížnosti, posoudil, zda jsou splněny všechny zákonem stanovené náležitosti a zda jsou dány podmínky meritorního projednání ústavní stížnosti ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. V posuzované věci dospěl Ústavní soud závěru, že tyto předpoklady splněny nejsou.
4. Z úřední činnosti Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal proti ústavní stížností napadenému rozhodnutí krajského soudu řádný opravný prostředek, stížnost, k Vrchnímu soudu v Praze. Na základě tohoto opravného prostředku krajský soud sám cestou autoremedury podle § 164 odst. 1 trestního řádu napadené rozhodnutí usnesením ze dne 24. 4. 2025 č. j. 4 Tm 4/2024-335 zrušil a znovu rozhodl tak, že se stěžovateli započítává vykonaný trest v plné výši tří let.
5. K projednání ústavní stížnosti směřující proti napadenému usnesení krajského soudu není tak Ústavní soud příslušný, když nemůže rušit rozhodnutí, které již bylo zrušeno (např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1998/24 ze dne 19. 11. 2024, bod 25). Navíc v tomto případě došlo ke zrušení i z důvodů korespondujících s obsahem ústavní stížnosti a tvrzený zásah do ústavně zaručených práv byl zhojen.
6. Jde-li o výzvu k nástupu do výkonu trestu, stížnost proti ní je nepřípustná (nález sp. zn. III. ÚS 2944/16 ze dne 31. 1. 2017 (N 20/84 SbNU 233), bod 22 a 31, usnesení sp. zn. IV. ÚS 1778/07 ze dne 12. 9. 2007 (U 10/46 SbNU 527). Výzvou k nástupu do výkonu trestu odnětí svobody nejsou zakládána, měněna či rušena žádná do doby jejího vydání neexistující práva či povinnosti, povinnost strpět výkon trestu vzniká nabytím právní moci a vykonatelností odsuzujícího rozsudku. Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl informován o započtení celého trestu odnětí svobody.
7. Nad rámec toho, stěžovatel musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). S ohledem na zjevnou absenci přípustnosti ústavní stížnosti a příslušnosti Ústavního soudu nebylo nutné odstraňovat tento nedostatek podmínky řízení.
8. Vzhledem k těmto okolnostem Ústavní soud stěžovatelovu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl v části směřující proti výzvě krajského soudu podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný a v části směřující proti usnesení krajského soudu podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. května 2025
Milan Hulmák v. r. soudce zpravodaj