Plný text
III. ÚS 124/05 Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 21. dubna 2005 ve věci navrhovatelů 1) A. K. a 2) F. K., zastoupených JUDr. Vladimírem Fockem, advokátem se sídlem [PSČ obec], Pellicova 2c, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 3. 2004 sp. zn. 44 Co 5567/2000 a Okresního soudu ve Vyškově ze dne 12. 6. 2000 sp. zn. 7 C 340/2000, t a k t o : Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í Navrhovatelé se domáhali zrušení výše citovaných rozhodnutí s tím, že dle jejich přesvědčení jimi soudy zasáhly do práv, jež jsou zaručena čl. 90 Ústavy České republiky a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedli, že nesouhlasí s výroky, kterými byli zavázáni k povinnosti zaplatit žalobci částku 389.000,- Kč s příslušenstvím, když skutečným dlužníkem byla jiná osoba, nikoliv oni. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu návrhu a usnesení Nejvyššího soudu České republiky č. j. 33 Odo 53/2005-99 bylo zjištěno, že navrhovatelé podali proti rozsudku soudu II. stupně dovolání, které Nejvyšší soud odmítl jako zjevně opožděné - toto rozhodnutí ústavní stížností napadeno nebylo. Pro uvedené nutno konstatovat, že návrh stěžovatelů, směřující proti výše citovaným rozsudkům soudů, byl podán rovněž po lhůtě k tomu stanovené. Jestliže Nejvyšší soud shledal, že žalovaní nepodali dovolání v zákonem vymezené lhůtě, pak jeho odmítnutí nelze považovat za rozhodnutí, jež by záviselo na uvážení dovolacího soudu, nýbrž na zjištěném nedodržení dovolací lhůty stanovené § 240 odst. 1 obč. soudního řádu (účinného před 1. 1. 2001 když k vydání rozsudku soudu I. stupně došlo dne 12. 6. 2000). Proto také běh lhůty k podání ústavní stížnosti nelze odvíjet od doručení tohoto rozhodnutí a s ohledem na právní moc stížností napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně (16. 6. 2004) je nepochybné, že ústavní stížnost, podaná dne 7. 3. 2005, je stížností opožděnou. Proto bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§ 72 odst. 3 a 4, § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné
V Brně dne 21. dubna 2005