Plný text
ÚS 124/98
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele M.K., zastoupeného JUDr. F.Š., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 12. března 1997, č.j. 50 Cm 5/97-15, a Vrchního soudu v Praze ze dne 3. prosince 1997, č.j. 9 Cmo 240/97-26, t a k t o :
Návrh se odmítá .
O d ů v o d n ě n í : Navrhovatel, který se domáhal přezkoumání a zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. prosince 1997, č.j. 9 Cmo 240/97-26, a Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 12. března 1997, č.j. 50 Cm 5/97-15, odůvodnil návrh tím, že se rozhodnutími obou soudů cítí dotčen na právech, zakotvených v čl. 2 odst. 3 a 36 Listiny základních práv a svobod. Poukázal na hodnocení důkazu o směnečné pohledávce a uvedl, že s názorem soudů o neplatnosti předložené směnky, nesouhlasí. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení [§ 72 odst. 1 písm. a), § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 9 Cmo 240/97-26 bylo zjištěno, že označený soud potvrdil dne 3. prosince 1997 rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 12. března 1997, č. j. 50 Cm 5/97-15, a současně připustil, v souladu s § 239 odst. 1 občanského soudního řádu, dovolání. Podle obsahu spisu sp. zn. 50 Cm 5/97 a rozhodnutí Krajského obchodního soudu v Praze č.j. 50 Cm 5/97-39 stěžovatel sice dovolání dne 10. února 1998 podal, nezaplatil však splatný soudní poplatek, a proto bylo řízení o dovolání zastaveno usnesením, které nabylo právní moci 20. června 1998. Z výše uvedeného bylo spolehlivě prokázáno, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje, když po podání dovolání nezaplacením soudního poplatku způsobil, že řízení o něm bylo zastaveno. Proto byl návrh v souladu s § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. srpna 2000