III. ÚS 1255/09

Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaných rozsudků s tím, že dle jeho přesvědčení jimi došlo k porušení práv, zaručených mu čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky, čl. 2 odst. 3 a čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 1 až 4, čl. 7 odst. 2, čl. 11 odst. 1, 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Současně navrhl, aby bylo řízení přerušeno a věc předložena Soudu první instance Evropských společenství s předběžnou otázkou, v návrhu citovanou.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva stěžovateli poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne je-li nepřípustný [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3, § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu návrhu a spisu Okresního soudu v Děčíně sp. zn. 19 C 123/2001 bylo zjištěno, že řízení zahájené na návrh F. O. K. nebylo dosud pravomocně skončeno, když rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci č. j. 73 Co 105/2007-216 ze dne 13. 2. 2009 nebyl řádně doručen a nenabyl tedy právní moci (§ 159 občanského soudního řádu). Dle sdělení o úmrtí žalobce a obsahu úmrtního oznámení žalobce zemřel dne 2. 4. 2009, rozsudek byl doručen dne 20. 4. 2009 jeho zástupci, jemuž plná moc žalobcem udělená v souladu s § 33b odst. 2 občanského zákona a § 28 odst. 5 občanského soudního řádu jeho smrtí zanikla, přičemž převzetí rozsudku zmocněncem v dané věci nelze považovat za úkon, který má na mysli § 33b odst. 6, tj. úkon, který by nesnesl odkladu. Podle § 107 odst. 3 občanského soudního řádu zemře-li účastník řízení ve věci majetkové, lze v řízení pokračovat s jeho dědici po skončení řízení o dědictví, pokud povaha věci nepřipouští aby se s těmito dědici pokračovalo dříve. Jak vyplývá ze zprávy zástupce navrhovatele, dědické řízení po zemřelém žalobci dosud není skončeno, k jeho zahájení mělo dojít v Buenos Aires a v současné době není ani schopen doložit, že navrhovatel K. K. je univerzálním dědicem F. O. K., zemřelého dne 2. 4. 2009. Lze dodat, že právě umožnění převzetí rozsudku po smrti žalobce jeho zmocněncem by mohlo vést k případné újmě na právech nástupců zemřelého, tj. jeho dědiců, a proto je s ohledem na výše citovaná ustanovení nezbytné stížností napadený rozsudek dědici či dědicům po skončení dědického řízení doručit. Pro shora uvedené bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Pro rozhodování o přerušení řízení či o předložení věci Soudu první instance Evropských společenství, jak se navrhovatel v ústavní stížnosti domáhá, po odmítnutí návrhu pro nepřípustnost nebyl dán důvod.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. listopadu 2009

Jiří Mucha předseda senátu Ústavního soudu

Odůvodnění

Pod sp. zn. III. ÚS 1255/09 je u Ústavního soudu vedena ústavní stížnost stěžovatele směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka Liberec č. j. 73 Co 105/2007-216 ze dne 13. února 2009 a proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně č. j. 19 C 123/2001-157 ze dne 18. prosince 2006, která je spojena s návrhem na předložení předběžné otázky Soudu první instance Evropských společenství dle čl. 234 Smlouvy o založení Evropského společenství. Podle rozvrhu práce byla tato věc přidělena III. senátu Ústavního soudu, ve složení Pavel Holländer, V. K. a Jiří Mucha, a připadla soudci zpravodaji Pavlu Holländerovi.

Stěžovatel vznesl námitku podjatosti soudce Pavla Holländera. Uvedl, že soudce zpravodaj Pavel Holländer byl členem KSČ. Přihlášení se k členství v KSČ je podle stěžovatele ztotožněním se s ideologií této strany, která instalovala a po desetiletí udržovala na území Československa zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný režim potlačující lidská práva. Stěžovatelova věc je věcí, která má svůj původ ve zločinech komunismu, ke kterým na území Československa docházelo již od podzimu roku 1944. S ohledem na právě uvedené má být Pavel Holländer soudcem vyloučeným z projednávání věci stěžovatele.

Soudce zpravodaj Pavel Holländer ve svém vyjádření k námitce podjatosti uvedl, že stěžovatele osobně nezná, k předmětné věci nemá jiný než úřední vztah, a tudíž se vzhledem k jeho poměru k věci, účastníkům řízení, vedlejším účastníkům nebo jejich právním zástupcům podjatý necítí.

Podle § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Podle § 36 odst. 2 je soudce též vyloučen, pokud byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu.

Ústavní soud dospěl k závěru, že výše uvedené podmínky nejsou v projednávaném případě splněny. Nezjistil, že by soudce zpravodaj Pavel Holländer měl poměr k věci, účastníkům řízení, vedlejším účastníkům nebo jejich právním zástupcům a nejsou pochybnosti ve smyslu § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Soudce zpravodaj Pavel Holländer nebyl v téže věci činný ani při výkonu jiné funkce nebo povolání. Členství v KSČ nelze považovat ani za činnost ve smyslu § 36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Tento závěr přijímá Ústavní soud též s ohledem na svoji dosavadní judikaturu, týkající se vyloučení soudců.

IV. senát Ústavního soudu, který podle platného rozvrhu práce rozhoduje o vyloučení soudců III. senátu Ústavního soudu, dospěl k závěru, že soudce zpravodaj Pavel Holländer není vyloučen z rozhodování a projednávání předmětné ústavní stížnosti. Proto rozhodl podle § 38 odst. 1 zákona o Ústavním soudu , jak uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V Brně dne 8. června 2009

Vlasta Formánková předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu