Ústavní soud rozhodl dne 12. června 2014 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti J. V., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. března 2014 č. j. 3 Ads 66/2013-22, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní soud obdržel dne 4. dubna 2014 ručně psané podání stěžovatele, jež nesplňovalo náležitosti stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Obsah podání byl zmatený, podání neobsahovalo petit, tzn., nebylo patrno, čeho se navrhovatel domáhá ani v čem mělo spočívat porušení jeho základních práv. Z příloh podání vyplývá, že návrh má směřovat proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. března 2014 č. j. 3 Ads 66/2013-22. Ve svém přípise dal stěžovatel najevo, že si je vědom povinnosti právního zastoupení dle § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a obrátil se proto na Českou advokátní komoru (dále jen "ČAK") se žádostí o určení advokáta k zastupování podle ustanovení § 18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Ústavní soud dne 22. 4. 2014 navrhovatele vyzval k odstranění vad jeho návrhu, k čemuž mu stanovil lhůtu 30 dnů od doručení výzvy. Stěžovateli se dostalo obsáhlého písemného poučení o náležitostech ústavní stížnosti. K odstranění vad podání byla stěžovateli stanovena lhůta 30 dnů od doručení výzvy Ústavního soudu. Dne 29. 4. 2014 reagoval stěžovatel na uvedenou výzvu dalším přípisem, v němž uvádí, že mu ČAK přidělila advokátku JUDr. Lenku Šimanovou, jež se však dle stěžovatele "dopustila několika závažných chyb, které nejsou v souladu s etikou Ústavy a práva i přístupem ke klientovi pro pomoc pro podání ústavní stížnosti". Stěžovatel se proto obrací na ČAK se žádostí o přidělení advokáta jiného. Ústavnímu soudu sděluje, že 30denní lhůtu pro odstranění vad, jež mu byla stanovena výzvou ze dne 22. 4. t. r., nelze dodržet a žádá proto o prodloužení uvedené lhůty.
Stěžovatel podal od 11. 1. 2013 do 25. 5. 2014 u Ústavního soudu již deset vadných návrhů bez zastoupení advokátem. Stěžovatel byl v průběhu daného období opakovaně poučován a vyzýván k odstranění vad jednotlivých podání, na něž reaguje obdobným způsobem, tj. žádostí o další prodloužení lhůty, neboť není spokojen s advokátem, jež mu byl ČAK určen a usiluje o určení advokáta jiného. Také během lhůty stanovené výzvou Ústavního soudu ze dne 22. 4. 2014 učinil stěžovatel několik dalších nekvalifikovaných podání. Až do dnešního dne byla meritorně projednatelná toliko jediná ústavní stížnost stěžovatele, a sice v pořadí první stížnost ze dne 11. 1. 2013, kterou Ústavní soud odmítl jako zjevně neopodstatněnou usnesením ze dne 13. srpna 2013 sp. zn. II. ÚS 675/13. Dle názoru Ústavního soudu lze tuto "procesní taktiku" stěžovatele považovat za obstrukční, a to zejména k přihlédnutím ke skutečnosti, že stěžovatel byl ČAK opakovaně poučen o tom, že s odkazem na § 18 odst. 2 zákona o advokacii lze žadateli k téže právní službě určit advokáta jen jednou, ledaže by určený advokát odmítl poskytnout žadateli právní službu z důvodů stanovených v § 19 zákona o advokacii. Stěžovatel svým postupem fakticky dociluje toho, že je mu prodlužována kogentní lhůta dvou měsíců pro podání ústavní stížnosti dle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Za popsané situace Ústavní soud neuznal za vhodné ani účelné, aby stěžovateli poskytoval pro odstranění vad další lhůtu nad rámec té, jež marně uběhla dne 27. května 2014. Soudce zpravodaj proto návrh (ústavní stížnost) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. června 2014
Jan Musil v. r. soudce zpravodaj