Ústavní soud rozhod dne 30. června 2010 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele O. G., roz. K., zastoupeného JUDr. Annou Krúpovou, advokátkou v Čáslavi, Klimenta Čermáka 136, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2010 sp. zn. 1 T 9/2000 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 4. 2010 sp. zn. 8 To 37/2010, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností ze dne 4. 5. 2010, řádně doplněnou podáním ze dne 16. 6. 2010, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 4. 2010 sp. zn. 8 To 37/2010, kterým byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2010 sp. zn. 1 T 9/2000, jímž byl zamítnut návrh stěžovatele na povolení obnovy trestního řízení. Dle stěžovatele uvedenými dvěma usneseními byly porušeny čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
V ústavní stížnosti stěžovatel, stejně jako ve svém návrhu na obnovu řízení a v následné stížnosti, argumentoval tím, že má právo na povolení obnovy řízení, neboť trestní zákon č. 140/1961 Sb. byl od 1. 1. 2010 nahrazen novým trestním zákonem č. 40/2009 Sb., přičemž zajisté by posouzení jednání stěžovatele bylo dle nového trestního zákona mírnější (místo vraždy by přišel do úvahy trestný čin zabití, kde je trestní sazba nižší než u trestného činu vraždy). Stěžovatel současně nově v ústavní stížnosti poukázal na § 71 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu".
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud je orgánem povolaným k ochraně ústavně zaručených práv a svobod fyzických a právnických osob; stěžovatel podává ústavní stížnost, avšak z této není vůbec patrno žádné porušení základních práv a svobod stěžovatele. Jediným argumentem stěžovatele je vydání nového trestního zákona č. 40/2009 Sb. (účinného po pravomocném stěžovatelově odsouzení), ze kterého, bez ohledu na zákonem vyžadované podmínky pro obnovu řízení, dovozuje své právo na obnovu řízení. S tímto tvrzením stěžovatele se však obecné soudy v napadených dvou usneseních dostatečně vypořádaly a postačí proto na jejich rozhodnutí odkázat. Soudy se logicky a přehledně vyjádřily k podmínkám pro obnovu trestního řízení dle trestního řádu, ke skutečnosti nového trestního zákona (včetně jeho přechodných ustanovení), a rovněž k (ne)možnosti kvalifikovat stěžovatelovo jednání dle nového trestního zákona jako trestný čin zabití. Ústavní soud nespatřuje v úvahách a závěrech obou obecných soudů nic protiústavního, stejně tak odůvodnění jejich rozhodnutí jsou zcela dostatečná. Nový argument stěžovatele o potřebě aplikace § 71 zákona o Ústavním soudu (míní zajisté odst. 1 tohoto ustanovení) je nepřípadný, neboť v dané věci se nejedná o situaci zrušení právního předpisu Ústavním soudem v postavení tzv. negativního zákonodárce; dovolávané ustanovení zákona o Ústavním soudu zde nepřichází do úvahy.
Ústavní soud nemá za to, že by obecné soudy napadenými dvěma usneseními porušily stěžovatelova ústavně zaručená práva (stěžovatelem dovolávané právo na spravedlivý proces), proto postupoval dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. června 2010
Vladimír Kůrka v. r. předseda senátu Ústavního soudu