Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce zpravodaje Milana Hulmáka a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. R. V., zastoupené JUDr. Emilem Flegelem, advokátem, sídlem [adresa] Praha 10, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. března 2026 č. j. 9 As 148/2025-32, a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. září 2025 č. j. 66 A 1/2025-62, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, a Krajského úřadu Jihočeského kraje, sídlem [adresa] České Budějovice, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její práva podle čl. 2 odst. 2, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že rozhodnutím Magistrátu města České Budějovice ze dne 22. 11. 2023 byla stěžovatelka shledána vinnou ze spáchání přestupku. Přestupku se stěžovatelka dopustila z nedbalosti tím, že dne 5. 5. 2023 na dálnici D3, řídila motorové vozidlo rychlostí 160 km/h (155 km/h po odečtu tolerance) v úseku, kde byla nejvyšší dovolená rychlost stanovena na 100 km/h. Na místě zastavení hlídkou policie uvedla jako adresu místa trvalého pobytu i doručovací adresu X.
3. Stěžovatelka podala proti rozhodnutí magistrátu odvolání, kterému vedlejší účastník rozhodnutím ze dne 22. 1. 2024 vyhověl a rozhodnutí magistrátu zrušil a vrátil mu věc k novému projednání. V průběhu odvolacího řízení stěžovatelka doručila vedlejšímu účastníkovi odvolání plné moci a uvedla jako adresu pro doručování na Slovensku. Vedlejší účastník rozhodnutí ze dne 22. 1. 2024 v souladu se žádostí stěžovatelky, doručoval na jí uvedenou adresu v cizině. Stěžovatelka si však na doručovací adrese v cizině písemnost nepřevzala, pročež vedlejší účastník po marném doručování do ciziny doručil zásilku na adresu hlášeného místa pobytu stěžovatelky v České republice fikcí.
4. Magistrát rozhodnutím ze dne 6. 8. 2024 shledal stěžovatelku vinnou ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů a uložil jí pokutu ve výši 5 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců. Krajský úřad odvolání stěžovatelky rozhodnutím ze dne 6. 11. 2024 zamítl jako opožděné, neboť rozhodnutí magistrátu bylo stěžovatelce doručeno dne 23. 8. 2024 fikcí, lhůta 15 dnů pro podání odvolání uplynula dne 9. 9. 2024 a odvolání podané až dne 14. 9. 2024 bylo opožděné. Odvolání stěžovatelky tedy zamítl a potvrdil rozhodnutí magistrátu ze dne 6. 8. 2024.
5. Žalobu podanou stěžovatelkou Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 3. 9. 2025 zamítl. Krajský soud aproboval závěr vedlejšího účastníka, že odvolání proti rozhodnutí magistrátu ze dne 6. 8. 2024 bylo podáno stěžovatelkou opožděně. Krajský soud mj. konstatoval, že stěžovatelka na místě spáchání přestupku sdělila, že se zdržuje na adrese přechodného pobytu v České republice v P. V době zahájení řízení měla aktivní datovou schránku. Zvolila si advokáta, kterému byly písemnosti doručovány. Po podaném odvolání proti rozhodnutí magistrátu ze dne 22. 11. 2023 stěžovatelka vypověděla plnou moc advokátovi, zneplatnila datovou schránku a oznámila vedlejšímu účastníkovi adresu pro doručování v cizině, na které si následně nevyzvedla ani jednu z doručovaných písemností (vracely se jako nevyžádané). Krajský soud také konstatoval, že v posuzované věci nebyly dány důvody pro ustanovení opatrovníka pro doručování, protože o stěžovatelce nebylo možno učinit závěr, že je osobou, které se prokazatelně nedaří doručovat, neboť měla adresu pobytu v České republice, na které si prokazatelně písemnosti vyzvedávala a na kterou tak bylo možné doručovat i fikcí. Krajský soud uzavřel, že stěžovatelka si zvolila adresu pro doručování v cizině z obstrukčních důvodů a doručovací adresa tak zcela evidentně nemohla přispět k urychlení řízení (viz § 19 odst. 4 správního řádu). Uvedené okolnosti tak ospravedlňovaly zvolený postup správních orgánů spočívající v tom, že po nezdařeném pokusu o doručení na udanou zvolenou adresu v cizině doručovaly stěžovatelce na adresu evidovanou v registru obyvatel v České republice.
6. Nejvyšší správní soud stěžovatelkou podanou kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost, přičemž aproboval závěry krajského soudu.
Argumentace stěžovatelky
7. Stěžovatelka napadá procesní postup doručování rozhodnutí správních orgánů, neboť nepostupovaly v souladu se správním řádem a soudní judikaturou. Stěžovatelka tvrdí, že tím byla krácena na svých právech zúčastnit se ústního jednání dne 30. 5. 2024 a klást v rámci ústního jednání předvolaným svědkům otázky, neboť jí rozhodnutí ze dne 22. 1. 2024 nebylo řádně doručeno. Protože se jednání konalo v její nepřítomnosti, aniž byla zákonně předvolána, bylo její právo být přítomna jednání porušeno. Dále stěžovatelka tvrdí, že odvolání proti rozhodnutí magistrátu ze dne 6. 8. 2024 podala včas.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Ústavní soud připomíná, že je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen, ani není další přezkumnou instancí a do rozhodovací činnosti soudů zasahuje až tehdy, dojde-li k porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody (srov. již nález ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94). Z hlediska pravomoci Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti mu nepřísluší přezkoumávat výklad podústavního práva. Ve smyslu § 12 s. ř. s. je to především Nejvyšší správní soud, jako vrcholný soudní orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví, který je k tomu v zájmu zajištění jednoty a zákonnosti rozhodování povolán.
10. Ústavní soud konstatuje, že správní soudy řádně odůvodnily, proč při zohlednění specifických okolností (účelový postup stěžovatelky, který nepožívá právní ochrany) v posuzované věci správní orgány doručovací adrese v cizině nepřiznaly účinky a doručovaly písemnosti stěžovatelce na adresu nahlášeného pobytu v České republice. Důsledky účelové procesní taktiky stěžovatelky (tj. absence na ústním jednání a zmeškání lhůty pro podání odvolání) nelze přičítat tvrzenému formalistickému rozhodování správních soudů. Ústavní soud ve své judikatuře připouští, že využití doručovací adresy v zahraničí může být zjevným zneužitím procesního práva (obdobně nález ze dne 24. 5. 2022 sp . zn. I. ÚS 618/22, bod 27). Ústavní soud zde neshledal, že by závěry správních soudů zasahovaly do ústavně zaručených práv stěžovatelky.
11. Ve stručné ústavní stížnosti neobsahující žádnou ústavněprávní argumentaci, neuvádí stěžovatelka žádné důvody, proč by měly být následky napadených rozhodnutí pro její osobu zásadní a vyvolávat v její právní sféře ústavněprávně relevantní újmu. Její tvrzení jsou v tomto i nelogická, jednání nezmeškala v důsledku doručování rozhodnutí, ale vyrozumění o jednání. Není úkolem Ústavního soudu, aby argumentaci za stěžovatelku domýšlel. Ústavní soud nezjistil žádné pochybení, které by opodstatňovalo závěr o porušení základních práv stěžovatelky.
12. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 23. července 2026
Jan Svatoň v. r. předseda senátu