Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti navrhovatele J. B., bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. července 2015 č. j. 7 Tdo 682/2015-29, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. září 2014 č. j. 10 To 82/2014-592 a proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. května 2014 č. j. 7 T 1/2014-555, spojené s návrhem na zrušení zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, Ústavnímu soudu doručenou dne 2. 5. 2016, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Společně s ústavní stížností podal stěžovatel návrh na zrušení zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů. Dále stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud rozhodl, že náklady stěžovatele na právní zastoupení a náklady řízení uhradí stát.
Protože návrh nesplňoval náležitosti stanovené pro ústavní stížnost v ust. § 30 odst. 1, § 31, § 34 a § 72 odst. 2 a 6 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), vyzval Ústavní soud stěžovatele k odstranění vad podání. K tomu mu stanovil lhůtu 15 dnů od doručení výzvy k odstranění vad podání. Současně Ústavní soud navrhovatele upozornil, že nebudou-li vady ve stanovené lhůtě odstraněny, bude Ústavní soud nucen návrh (ústavní stížnost) podle ust. § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout. Výzva k odstranění vad podání byla navrhovateli doručena dne 23. 5. 2016. Od následujícího dne počala navrhovateli běžet lhůta k odstranění vad podání, která uplynula dnem 7. 6. 2016.
Dne 20. 5. 2016 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání stěžovatele, ve kterém Ústavnímu soudu sdělil, že "byla podána dne 20. 5. 2016 k Městskému soudu v Praze žaloba proti rozhodnutí správního orgánu o určení advokáta k poskytnutí právní pomoci dle § 18 odst. 2 zákona o advokacii, která se týká zastupování advokátem v mém návrhu sp. zn. III. ÚS 1380/16".
Dne 23. 5. 2016 bylo Ústavnímu soudu doručeno další podání, ve kterém stěžovatel Ústavnímu soudu sdělil, že "dne 23. 5. 2016 Městskému soudu v Praze byla zaslána Výzva k odstranění průtahů v rozhodnutí o předběžném opatření a o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu z důvodu možného porušení článku 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv se všemi z toho plynoucími nepříznivými dopady pro Českou republiku". Stěžovatel dále v uvedeném podání s ohledem na závažnost svého podání a možné negativní dopady vyplývající z porušení mezinárodních úmluv Ústavnímu soudu doporučil, aby "dohlédl na zákonnost rozhodování Městského soudu v Praze, případně jej informoval o doporučeních, jak má moje podání vyřídit". Výzvu ohledně přiložení kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně stěžovatelova práva stěžovatel označil za neopodstatněnou, neboť toto rozhodnutí má Ústavní soud již k dispozici ve spise vedeném pod sp. zn. I. ÚS 2956/15, na který stěžovatel v návrhu odkazuje. Dne 6. 6. 2016 bylo Ústavnímu soudu doručeno další podání, ve kterém stěžovatel Ústavnímu soudu sdělil, že "byla podána dne 6. 6. 2016 k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně kasační stížnost ve věci žaloby proti rozhodnutí správního orgánu o určení advokáta k poskytnutí právní pomoci dle § 18 odst. 2 zákona o advokacii, která se týká zastupování advokátem v mém návrhu sp. zn. III. ÚS 1380/16".
Protože navrhovatel vady svého návrhu ve stanovené lhůtě neodstranil, Ústavní soud návrh (ústavní stížnost) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl. Akcesorický návrh na zrušení exekučního řádu podaný podle § 64 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 74 zákona o Ústavním soudu Ústavní soud odmítl podle § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ust. § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. S ohledem na výše uvedené nemohl Ústavní soud vyhovět ani návrhu stěžovatele, aby zdejší soud rozhodl, že náklady stěžovatele na právní zastoupení a dokazování uhradí stát (§ 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. června 2016
Josef Fiala v.r. předseda senátu