ÚS 140/2000
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů M. a M. V., obou zastoupených Mgr. J. M., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. srpna 1997, sp. zn. 20 Co 731/96, rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 17. září 1996, sp. zn. 6 C 332/95, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. dubna 1999, sp. zn. 20 Co 146/99, a usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 25. srpna 1998, sp. zn. 6 C 2/98, mimo ústní jednání dne 5. 4. 2000 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností napadli stěžovatelé pravomocný rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 17. září 1996 (6 C 332/95-35) spolu s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 26. srpna 1997 (20 Co 731/96) a dále pravomocné usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 25. srpna 1998 (6 C 2/98-23) spolu s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 8. dubna 1999 (20 Co 146/99). Z obsahu spisu obecného soudu, který byl k žádosti Ústavního soudu Ústavnímu soudu předložen, vyplynulo, že rozhodnutí ve věci Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 6 C 332/95 bylo stěžovatelům doručeno dne 26. 9. 1997 a rozhodnutí téhož soudu ve věci 6 C 2/98 bylo doručeno dne 15. 5. 1999.
Ústavní stížnost stěžovatelů byla podána na poštu dne 3. 3. 2000.
Ústavní stížnost za splnění dalších podmínek lze podat v zákonem stanovené lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona).
Byla-li doručena ústavní stížností napadená rozhodnutí ve dnech, jak shora jsou vyznačeny, je zřejmé, že ústavní stížnost je podána ve lhůtě delší 60 dnů, a proto o ní jako o opožděné bylo rozhodnout odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 5. dubna 2000