ÚS 140/96 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů A.B., L.K., J.B., J.B., F.H., proti rozsudku Krajského soudu v Praze, sp. zn. 6 T 100/95 ze dne 22. 12. 1995, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze bez označení spisové značky ze dne 16. 5. 1996, mimo ústní jednání dne 14. 8. 1996 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Podáním ze dne 20. 5.1996, označeným jako ústavní stížnost, podali stěžovatelé návrh na zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 12. 1995, sp. zn. 6 T 100/95, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze bez označení spisové značky ze dne 16. 5. 1996.
Podání stěžovatelů nesplňovalo formální podmínky předepsané zákonem jako náležitosti pro věcné projednání ústavní stížnosti (§ 72 odst. 1 až 4 zák. č. 182/1993 Sb.) a rovněž proto, že stěžovatelé nebyli zastoupeni právním zástupcem ve smyslu ust. § 30 zák. č. 182/1993 Sb., byly jím tyto formální vady přípisem
1
ÚS 140/96 soudu ze dne 18. 6. 1996 vytknuty a k odstranění vad jim byla poskytnuta lhůta v trvání 14 dnů s upozorněním na následky neodstranění vad ve stanovené lhůtě.
Výzva k odstranění formálních vad podání byla stěžovatelům doručena dne 27. 6. 1996, takže Ústavním soudem stanovená lhůta uplynula nejpozději dnem 11. 7. 1996, kdy příslušné podání mělo být stěžovateli podáno k poštovní přepravě.
Dne 24. 7. 1996 bylo Ústavnímu soudu ČR doručeno podání stěžovatele L.K.; toto podání však nelze považovat za odstranění vytýkaných vad ve smyslu již zmíněného přípisu Ústavního soudu, neboť toto podání nebylo Ústavnímu soudu doručeno ve lhůtě stanovené a stěžovatel zavčas nepožádal o její prodloužení.
Ke dni rozhodnutí Ústavním soudem však ostatní stěžovatelé již dříve zmíněné formální vady své stížnosti neodstranili, a to ani společně ani jednotlivým podáním, a proto nezbylo než o stížnosti stěžovatelů rozhodnout výrokem, jak ve znělce tohoto rozhodnutí je uvedeno (§ 43 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.).
V Brně dne 14. 8. 1996 JUDr. Vlastimil Ševčík soudce Ústavního soudu ČR
2