Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti obchodní společnosti České přístavy, a. s., sídlem [adresa] Praha 7 - Holešovice, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, sídlem [adresa] Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. května 2020 č. j. 31 C 125/2019-23, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníka řízení, a 1. J. O., 2. L. R., 3. M. R., 4. P. R. a 5. M. R., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, neboť má za to, že jím bylo porušeno její právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, resp. právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a z napadeného usnesení se podává, že stěžovatelka podala dne 17. 5. 2017 žalobu, kterou byl mimo jiné uplatněn i nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého v období červenec 2016 až duben 2017. Aby stěžovatelka předešla promlčení, podala dne 20. 4. 2020 rozšíření žaloby o další dlužné částky za období květen až říjen 2017. Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 5. 5. 2020 č. j. 31 C 125/2019-23 rozšíření žaloby podle § 95 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.") nepřipustil. 3. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná [§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
4. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 téhož zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 téhož zákona).
5. Pojmovým znakem ústavní stížnosti je tedy její subsidiarita. Jde o procesní prostředek ultimae rationis vyjadřující zvláštní postavení Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). To se po procesní stránce projevuje právě v požadavku předchozího marného vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho základního práva nebo svobody poskytuje.
6. Z uvedeného vyplývá, že je-li v určité procesní situaci k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud zásadně do jeho kompetence zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy) takové souběžné rozhodování nepřipouští.
7. V nyní posuzované věci však tyto zákonné prostředky vyčerpány nebyly. Stěžovatelka sice poukazuje na několik nálezů Ústavního soudu, z nichž vyplývá, že rozhodnutí o nepřipuštění změny žaloby je v řízení o ústavní stížnosti přezkoumatelné. Ústavní soud je však vázán stanoviskem pléna ze dne 15. 11. 2016 sp. zn. Pl. ÚS-st. 43/16 (394/2016 Sb., ST 43/83 SbNU 933; srov. též http://nalus.usoud.cz), kterým byly právní názory obsažené v těchto nálezech postupem podle § 23 ve spojení s § 13 zákona o Ústavním soudu překonány. Ve výroku tohoto stanoviska vyslovil právní názor, podle kterého "nevylučuje-li [o. s. ř.] změnu návrhu, popřípadě napadení nepřipuštění takové změny návrhu cestou odvolání, je ústavní stížnost směřující proti usnesení, jímž se nepřipouští změna návrhu podle § 95 odst. 2 občanského soudního řádu, nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona [...] o Ústavním soudu [...]". Tento právní názor byl v uvedeném stanovisku Ústavního soudu podrobně odůvodněn a stěžovatelku lze na toto odůvodnění odkázat (viz zejména jeho body 18 a 19).
8. Z uvedených důvodů soudce zpravodaj podle § 75 odst. 1 a § 43 odst. l písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. května 2020
Jiří Zemánek v. r. soudce zpravodaj