Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost3× citováno

Spisová značka

III. ÚS 1422/13

Téma · generováno AIHodnocení důkazů a odůvodnění v odvolacím řízení

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 29. 10. 2013Zpravodaj: Rychetský PavelTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2013:3.US.1422.13.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: SOUD - OS Plzeň-město SOUD - KS PlzeňNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 3. 5. 2013Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování

Shrnutí · generováno AI

Spor se týkal doplatku kupní ceny, přičemž žalovaný tvrdil, že ji zaplatil dopravci při převzetí zboží. Ústavní soud uzavřel, že případné nedostatky prvostupňového odůvodnění napravil odvolací soud, který se vypořádal i s návrhy důkazů. Ústavní stížnost proto odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Nedostatky odůvodnění soudu prvního stupně samy o sobě neporušují právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, jsou-li napraveny v odvolacím řízení. Ústavní soud posuzuje ústavnost řízení jako celek; pouhý nesouhlas účastníka s hodnocením důkazů odvolacím soudem protiústavnost nezakládá. Ústavní stížnost byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1998 Sb.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (2)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Ústavní soud nicméně ústavnost řízení před obecnými soudy hodnotí jako celek. Jsou-li případné nedostatky v odůvodnění soudu prvního stupně napraveny soudem druhostupňovým, je tím zásadně zajištěno právo stěžovatele na spravedlivý proces.
    Zobrazit v textu
  • Pouhý nesouhlas stěžovatele s jeho hodnocením protiústavnost rozhodnutí založit nemůže.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky, soudce Jana Musila a soudce zpravodaje Pavla Rychetského mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti PaedDr. P. N., zastoupeného JUDr. Robertem Vargou, advokátem se sídlem [adresa] proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 2. září 2011 č. j. 14 C 396/2010-115 a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. března 2013 č. j. 25 Co 226/2012-157, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Včas doručenou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, neboť jimi mělo být zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Napadenými rozhodnutími byla stěžovateli (coby žalovanému) uložena povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku z titulu uzavřené kupní smlouvy. Mezi stranami existoval spor ohledně skutečnosti, zda při převzetí zboží došlo k zaplacení kupní ceny dobírkou k rukám přepravce. Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že to byl žalobce, kdo v řízení unesl své důkazní břemeno, a stěžovateli se nepodařilo zpochybnit tvrzení, že kupní cena nebyla zaplacena. Odvolací soud toto rozhodnutí potvrdil. 3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že se soud prvního stupně nevypořádal s jeho námitkou ohledně "neprůkaznosti" jednoho z důkazních prostředků - prohlášení dopravce o tom, že žádnou finanční částku nepřevzal. Odvolací soud následně pochybil, když jeho rozhodnutí nezrušil a navíc bez patřičného odůvodnění neprovedl stěžovatelem navrhovaný důkaz, který měl "neprůkaznost" potvrdit. Řízení bylo tudíž postiženo vadou tzv. opomenutých důkazů.

4. Po přezkoumání vyžádaného spisového materiálu a napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti. 5. Ústavní soud již mnohokrát zdůraznil, že není další instancí v systému obecného soudnictví. Ústavní soud je v souladu s čl. 83 Ústavy České republiky povolán k ochraně ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů.

6. V tomto směru je potřeba také uvést, že proti ústavní stížností napadenému rozhodnutí není podle § 238 odst. 1 písm. d) občanského soudního řádu přípustné dovolání, což je založeno na úsudku o nižším významu takového rozhodnutí. Bylo by tak proti logice, aby se další přezkum pouze automaticky přesunul do roviny ústavní. Úspěšné uplatnění ústavní stížnosti proto v tomto případě předpokládá splnění ještě přísněji kladených podmínek [srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 3251/10 ze dne 31. 5. 2011 (dostupné na http://nalus.usoud.cz)]. 7. Stěžovateli lze dát za pravdu, že se soud prvního stupně v odůvodnění nezabýval jeho námitkami proti čestnému prohlášení dopravce. Ústavní soud nicméně ústavnost řízení před obecnými soudy hodnotí jako celek. Jsou-li případné nedostatky v odůvodnění soudu prvního stupně napraveny soudem druhostupňovým, je tím zásadně zajištěno právo stěžovatele na spravedlivý proces. Se zmíněnými námitkami a rovněž s návrhem na provedení dalšího důkazu, který měl zpochybnit "průkaznost" čestného prohlášení, se přitom vypořádal odvolací soud. Pouhý nesouhlas stěžovatele s jeho hodnocením protiústavnost rozhodnutí založit nemůže. Dalšími námitkami stěžovatele se Ústavní soud nezabýval, protože neměly žádnou ústavněprávní relevanci. 8. Ústavní soud dospěl s ohledem na výše uvedené k závěru, že napadenými rozhodnutími nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, pročež mu nezbylo, než jeho ústavní stížnost odmítnout podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1998 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. října 2013

Vladimír Kůrka v. r. předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací