Odůvodnění
Návrhem, odeslaným Ústavnímu soudu České republiky 25. dubna 1997, se stěžovatel domáhal přezkoumání postupu obecných soudů, které rozhodovaly o jeho vzetí do vazby, o odvolání proti vzetí do vazby, dále pak o jeho žádosti o propuštění z vazby. Poukázal na to, že podle jeho přesvědčení již samotné vzetí do vazby bylo učiněno v rozporu s čl. 8 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, přesto se odvolací soud s protiústavním postupem soudu I. stupně nevypořádal, nevyžádal si informaci o tom, kdy došlo k jeho zadržení a kdy byl podán návrh na vzetí do vazby. Stejně tak označil další rozhodnutí soudů obou stupňů, jimiž byl zamítnut jeho návrh na propuštění z vazby, za rozhodnutí, která jsou v rozporu s Listinou základních práv a svobod, zejména s čl. 2, 4, 8 a s čl. 40. Navrhl, aby Ústavní soud zrušil usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 23. ledna 1997 a 17. března 1997 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze 31. ledna 1997 a 4. dubna 1997. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Soudce zpravodaj, mimo ústní
III. ÚS 145/97-13 jednání a bez přítomnosti účastníků, návrh odmítne, je-li podán po lhůtě stanovené pro jeho podání, čije-li návrh zjevně neopodstatněný [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 2, § 43 odst. 1 písm. b) a c) zák. č. 182/1993 Sb.]. Jak bylo zjištěno z obsahu stížnosti, listiny svědčící o datu jejího podání a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. ledna 1997, rozhodnutí označeného soudu, jímž bylo přezkoumáno usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 23. ledna 1997, sp. zn. Nt 206/97, nabylo právní moci dnem jeho vyhlášení, tj. 31. ledna 1997 [§ 140 odst. 1 písm. b) tr. řádu.]. Poněvadž stížnost proti těmto usnesením byla podána až 25. dubna 1997, tedy po zákonem stanovené lhůtě, je dán důvod k jejímu odmítnutí podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb. Pokud jde o stížnost proti usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 17. března 1997, sp. zn. Nt 223/97, a Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. dubna 1997, sp. zn. 3 To 263/97, ta byla shledána zjevně neopodstatněnou. Soudy obou stupňů uvedly, proč trvají nadále důvody vazby a proč nelze žádosti o propuštění z vazby vyhovět. Soud I. stupně se nad rámec své povinnosti zabýval i námitkou stěžovatele, týkající se doby, která uplynula od jeho zadržení, do doby, kdy byl podán návrh soudu na vzetí do vazby. S ohledem na výše uvedená zjištění a ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 182/1993 Sb. byl návrh odmítnut. Pro odmítnutí návrhu netrval Ústavní soud již na odstranění vad plné moci, předložené zástupcem stěžovatele - plná moc ze dne 22. dubna 1997 není v souladu s § 31 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně 13. listopadu 1997
JUDr. Pavel Holländer soudce zpravodaj