Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Lucií Dolanskou Bányaiovou o ústavní stížnosti stěžovatelky H. B., zastoupené Mgr. Bc. Tomášem Beníčkem, advokátem, se sídlem [adresa] proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. března 2024 č. j. 23 Cdo 471/2024-195 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. srpna 2023 č. j. 72 Co 121/2023-167, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Hany Králové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení jejích práv podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí soudů.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem pro uznání ze dne 18. 8. 2022 č. j. 37 C 82/2021-100 uložil vedlejší účastnici řízení povinnost zaplatit stěžovatelce částku 2 834 000 Kč (výrok I.) a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Městský soud v Praze napadeným rozsudkem změnil rozsudek prvního stupně tak, že se rozsudek pro uznání nevydává. Proti rozsudku odvolacího soudu podala stěžovatelka dovolání, které Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl. Rozhodnutím Nejvyššího soudu však předmětné řízení nekončí. Ústavní soud ověřil, že další jednání v dané věci je nařízeno u Obvodního soudu pro Prahu 2 na 1. 8. 2024.
3. Ústavní soud se podanou ústavní stížností nejprve zabýval z hlediska splnění procesních podmínek její přijatelnosti, tedy jestli vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že jde o návrh nepřípustný, a proto jej odmítl.
4. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatelka před jejím podáním nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž též plyne princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je tedy krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím až poté, co náprava před ostatními orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná.
5. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. června 2024
Lucie Dolanská Bányaiová v. r. soudkyně zpravodajka