Plný text
III. ÚS 16/01 Ústavní soud rozhodl dne 22. března 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti navrhovatele L., zastoupeného JUDr. M.K., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. listopadu 2000, č. j. 30 Ca 290/98-25, rozhodnutí FŘ ze dne 30. října 2000, č. j. 3572/98/FŘ/130, a F.ú., ze dne 21. dubna 1998, č. j. 10153/98/343970/3915, t a k t o :
Návrh se odmítá .
O d ů v o d n ě n í :
Navrhovatel, který se cestou ústavní stížností domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí, odůvodnil návrh tím, že podle jeho názoru vyměřením dodatečné daně z přidané hodnoty ve výši 22 % z označeného dováženého zboží a postupem soudu, který rozhodoval o žalobě, bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces a postupováno v rozporu s právními předpisy. Poukázal na to, že ve správní žalobě navrhl provedení důkazu, což však soud odmítl. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 30 Ca 290/98-25 bylo zjištěno, že označený soud přezkoumal v souladu s § 244 odst. 1 občanského soudního řádu rozhodnutí FŘ, které zamítlo odvolání stěžovatele proti dodatečnému platebnímu výměru č. 222/98, vydanému dne 21. dubna 1998 pod č. j. 10153/98/343970/3915 F.ú. V odůvodnění rozhodnutí se soud vypořádal se všemi námitkami, které stěžovatel uvedl v žalobě, a poněvadž také vyčerpávajícím způsobem objasnil, proč shledal napadené rozhodnutí v souladu se zákonem č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, a se zákonem celním č. 13/1993 Sb., lze na toto odůvodnění zcela odkázat. Pokud jde o dokazování v předmětném řízení, nutno citovat ustanovení § 250i odst. 1 občanského soudního řádu, podle něhož je pro soud rozhodující stav v době vydání napadeného rozhodnutí, dokazování se neprovádí. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. března 2001