Odůvodnění
Návrhem, podaným k Ústavnímu soudu 8. 4. 1998, se stěžovatel domáhal přezkoumání usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. února 1998, sp. zn. 5 To 655/97. Uvedl, že podle jeho přesvědčení označeným rozhodnutím i rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 30. září 1997, sp. zn. 9 T 103/97, bylo zasaženo do práv zakotvených v čl. 2 odst. 2 a 3, v čl. 39 Listiny základních práv a svobod a došlo k porušení Ústavy v čl. 95 odst. 1. Poukázal na znění § 201 tr. zákona, z něhož vyplývá, že znakem skutkové podstaty trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky je existence postihu za obdobný čin, spáchaný pod vlivem návykové látky v posledních dvou letech. V tomto směru postup orgánů činných v trestním řízení nebyl v souladu s ustanovením § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu, nelze se také ztotožnit s tím, jak se soudy vypořádaly s jeho námitkou, vztahující se k vyhl. č. 99/1989 Sb., a její účinnosti. Navrhl, aby Ústavní soud označený rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil. Krajský soud v Brně se odvolal na odůvodnění stížností napadeného usnesení, jinak se k jejímu obsahu nevyjádřil. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný
ÚS 160/98-16 [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 9T 103/97, rozsudku ze dne 30. září 1997, sp. zn. 9 T 103/97, a usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 5 To 655/97, ze dne 9. února 1998, nebyl shledán zásah do práv navrhovatele, jichž se ve stížnosti dovolává. Městský soud v Brně se vypořádal se všemi námitkami obhajoby a poněvadž stejné stěžovatel uplatnil v ústavní stížnosti a Ústavní soud se se závěry městského soudu ztotožňuje, na vyčerpávající a přiléhavé odůvodnění rozsudku odkazuje, stejně jako na usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. února 1998.
Pro výše uvedené byl návrh stěžovatele, jako zjevně neopodstatněný, dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně 24. září 1998
JUDr. Vladimír Jurka předseda III. senátu
2